Hlavní obsah

Přijmout prohru je umění, podivil se Růžička nad úprkem Hadamczika

PRAHA

Dramatická série mezi Slavií a Vítkovicemi právě skončila, hráči a členové realizačního obou celků si, jak bývá v české extralize zvykem, na ledě podávají ruce. Jednoho muže byste ale hledali marně. Kouč Ostravanů Alois Hadamczik se závěrečnou sirénou prchá z hráčské lavice do kabiny, s Vladimírem Růžičkou ani ostatními hráči si ruku nepodá. A to slávistického stratéga mrzelo a roztrpčilo zároveň.

Článek

„Šel jsem na led podat ruce soupeři a Lojza tam nebyl. Vůbec nevím, kam šel. Mrzí mě, že odešel, ani jsme se nerozloučili,“ prohlásil Růžička. Co tedy vítkovického kouče přimělo k odchodu? Samozřejmě frustrace z vítkovického konce v play-off. Ostravané vedli 3:1 na zápasy, v rozhodujícím sedmém duelu ještě po dvou třetinách 1:0. Přesto nakonec padli.

„Prostě jsem odešel. Myslím, že člověk může pogratulovat jinou formou. Ne takhle,“ odmítl nejprve Hadamczik komentovat důvod. Pak ale alespoň jeden uvedl. Byla jím osoba hlavního rozhodčího Poláka. „Jeho rozhodování bylo katastrofální. Když se podíváte, kdo vylučoval vítkovické hráče, zjistíte, že to byl Polák,“ pustil se do jednoho ze dvou hlavních arbitrů.

„Když prohrajete sérii, musíte tam počkat. Je hezké vyhrávat. Ale přijmout prohru, to je umění,“ stál si za svým Růžička. A obratem uvedl příklad, kdy se mu rovněž chtělo po prohrané sérii utéct do šaten, zůstal ale na střídačce. V sezóně 2005/06 hrála Slavia finále soutěže se Spartou, na jejíž ledě prohrála šestý duel a titul tak brala Sparta. Tedy klub, který Růžička příliš v lásce nemá.

„Já jsem tam taky čekal. A musím říct, že bylo hodně nepříjemný, když na Spartě půl hodiny předávali ceny. Já jsem tam ve sparťanské hale musel celou dobu čekat a sledovat, jak jim předávají zlaté medaile,“ vyprávěl. I přesto ale zamýšlí, že vstřícný krok udělá jako první on. „Asi mu zavolám,“ dodal na Hadamczikovu adresu.

Reklama

Související témata: