Článek
Co pro vás znamená ocenění pro nejlepšího brankáře sezóny?
Určitě jsem za něj moc rád, v Česku totiž chytá hodně kvalitních brankářů. Hokej je kolektivní sport, takže jde hlavně o týmový úspěch, ale mě těší i tahle cena. Musím děkovat i spoluhráčům, protože někdy jsem svým výkonem pomohl týmu, ale on mi to často vracel.
Byl jste vyhlášen nejlepším gólmanem a táhnul Vary k titulu, šlo o vaší životní sezónu?
Když nad tím takhle přemýšlím, zřejmě ano. Největší úspěch jsem měl zatím spojený s juniorskou reprezentací, když jsem nejlepším brankářem na bronzovém MS osmnáctek v roce 2002. Vyhrát extraligu je ale něco úplně jiného. Srovnat se dá jedině to, že tehdy i teď jsem měl před sebou výborná mužstva.
Bylo i pro vás překvapením, že po loňské finálové účasti Karlovy Vary letos usedly na extraligový trůn?
Trochu ano, ale cítím zadostiučinění, že jsme dokázali, že naše loňská finálová účast nebyla náhodná a těší mě, že Varům děláme hokejové jméno. Zřejmě máme v týmu vhodné typy pro play off a těžíme z dobré fyzické připravenosti. Já osobně se po trošku složitějším rozjezdu sezóny cítil od Spenglerova poháru velmi dobře, taky jsem pak už nevynechal jediné utkání.
Kdy vám ale bylo v sezóně nejhůř?
Nejhorší byl právě ten začátek, kdy se celý tým, včetně mě, tak trochu hledal. Výkony nebyly optimální. Těžko jsme góly dávali, soupeři proti nám hráli defenzivněji než dřív a zlomem byl až ten prosincový turnaj v Davosu. Nakopnul nás, našli jsme při něm svůj styl a těžili pak z dobré fyzické připravenosti.
Už jste si uvědomil, že po Vokounově odmítnutí můžete být jedničkou na MS?
Teď se o tom hodně mluví, ptají se mě na to často i známí a já cítím velkou šanci dostat se na šampionát a třeba tam i chytat. Možná už nemusí nikdy taková příležitost znovu přijít a rýd bych ji využil. Ve hře jsou ale i další čtyři gólmani a třeba Martin Prusek je ve 33 letech daleko zkušenější než já.
Jste připraven na možná nepoznaný tlak v reprezentační brance?
Chytat na mistrovství je velká zodpovědnost a já rozhodně nejsem flegmatik, ale čím je zápas důležitější, tak jsem radši. Uvědomuji si, že jsem v reprezentaci ještě neměl vítězný zápas, když jsem hájil branku od první minuty. Žádná sranda by to určitě nebyla. Už mám z reprezentace i zajímavou zkušenost s médii. Když jsem totiž na Švédských hrách otevřeně přiznal špatný pocit z vlastního výkonu a za nic se neschovával, otočila se kritika proti mě.
Máte nějaký brankářský vzor?
Jako žáček jsem obdivoval, jak chytá Petr Bříza. V zámoří mě tlačili trochu do kanadského stylu, já se ale snažím si vybrat z každého něco. Nejsem žádný čahoun, musím to dohánět rychlostí a pohybem. Snažím se chytat tak, abych měl dobrý pocit a aby mě puk trefil.
Čistá konta jsou pýchou brankářů, vám se ale udržet nulu zrovna nedaří...
Na to fakt já moc nejsem. V letošním play off jsem neměl žádný zápas s nulou a v základní části pouze jeden. Když chytám výborně, tak většinou dostanu jen jeden gól , často v posledních minutách. Navíc za nulu platí gólman do klubové pokladny, takže ušetřím...
A co další statistická čísla brankáře, jsou pro vás hodně důležitá?
Nějak přehnaně je nesleduji, za nejprůkaznější považuji úspěšnost zásahů. Gólový průměr bývá někdy zkreslující a jen podle statistiky nemůžete měřit brankáře. Čtyři roky chytám pravidelně extraligu a celou tu dobu mám podobná statistická čísla, jenže v prvních dvou sezónách to týmu moc nepomohlo a teď z toho bylo dvakrát finále.
Gólman má zvláštní postavení individualisty. Užijete si v brance vůbec někdy legraci?
Já jsem na ledě docela rád uzavřený do sebe, v kabině se klidně pobavím, ale při zápase se držím stranou. Ani při reklamních pauzách nejezdím ke střídačce. A než se nějak vybavovat se spoluhráči, raději je od sebe odháním. Nejsem řečník a neláká mě být středem pozornosti, takže ani ve společnosti se dlouhé minuty nemusím se nijak projevovat.
Jiný post než brankářský vás nikdy nelákal?
Jak jsem se naučil bruslit, oblékli mě do brankářské výstroje a už jsem v ní zůstal. Třeba v Kanadě jsem si chodil při tréninku občas zastřílet a v jiných sportech, třeba při fotbale, do branky za žádnou cenu nevlezu, u hokeje už ale gólmanem určitě zůstanu.
Ozdobou brankářů jsou kresby na maskách, vy jste ale v play off chytal v čisté bílé masce, což je hodně nezvyklé. Proč?
Změnil jsem během sezóny typ masky a když přišla před play off takhle bílá, napadlo nás, že by se do její výzdoby mohli zapojit fanoušci. Prostřednictvím internetu mohou navrhovat podobu mojí masky a já si pak vyberu. Hodně mi na tom záleží, takže jsem určil pár svých priorit, jako karlovarské motivy, barvy černá, zelená a bílá. Chci tam mít také jméno syna a číslo dresu jako vzpomínku na tátu. Nakonec se maska vydraží na dobročinné účely.
Hokejová sezóna je náročná. V základní části se hraje třikrát týdně, v play off jsou zápasy ještě častější. Jak se staráte o své tělo, aby nebolelo?
Ve Varech máme skvělého trenéra gólmanů Kněžického. Děláme spolu různé protahovací cviky, hodně dbá i na rehabilitaci v bazénu. Musím to zaklepat, ale neměl jsem dva roky žádný výraznější zdravotní problém.
Hrál jste v juniorském věku dva roky v zámoří, jak to ovlivnilo vaší další kariéru?
Nelituji, že jsem tam v sedmnácti šel. Hrál jsem v Ottawě za jeden z nejlepších juniorských klubů v Kanadě a byla to dobrá škola i pro život. Naučil jsem se dobře anglicky, poznal hodně skvělých lidí a ta paní, u které jsem bydlel, dokonce přijela k nám na svatbu.
Draftoval vás Vancouver, ale smlouvu nikdy nenabídl. Není vám to líto?
Když nepřišli s nabídkou smlouvy hned, tak s průběhem let myslím, že mi ten vlak do NHL zřejmě už ujel. Možná jsem měl i smůlu, že po dvou úspěšných sezónách v juniorské lize zrovna přišla stávka a noví hráči zrovna moc nepodepisovali. Než abych tam někde čekal na šanci, vrátil jsem se domů. Chytat pravidelně.
Hokej se ale dá hrát i v Evropě. Neláká vás angažmá v cizině?
Ještě mám na rok ve Varech smlouvu a umím si představit, že bych tu chytal ještě déle. Přeci jen z regionu pocházím a mám k němu vztah. Taky bych chtěl, aby náš syn chodil do školy v Česku, takže pokud bych měl jít do ciziny, musím to zvládnout v nejbližších šesti letech.
Jak moc důležité je pro vás rodinné zázemí?
Rodinná pohoda se odráží na výsledcích práce každého z nás, hokejový brankář v tom není výjimkou. U mě se to umocnilo nedávným narozením syna. Najednou jsem si uvědomil, že jsou ještě důležitější věci v životě než je hokej, vlastně mi to pomohlo získat určitý nadhled a pochopil jsem, že je někdy až směšné donekonečna řešit hokejové trable.
Syn se narodil v den zahájení play off. Nepřál jste si v té chvíli být raději u porodu, než v brance na litvínovském ledě?
Manželka by asi byla ráda, ale já se do toho moc nehrnul, měl jsem takový pocit, že bych tam jen překážel. Navíc máma je už třicet let porodní asistentkou v Sokolově, takže jsem věděl, že je o Janču dobře postaráno.
S prvním dítětem přišel i váš první titul, chystáte se úspěšnou kombinaci za rok opakovat?
Ne to rozhodně ne, určitě bychom další dítě chtěli, ale nemyslím si, že by při obhajobě titulu byla manželka zase v porodnici...
Přál byste si, aby se malý Lucas stal pokračovatelem brankářského rodu Mensatorů?
Do ničeho ho určitě nebudu nutit. Spíš bychom mu s manželkou chtěli nabídnout možnost sportovat. Mě táta kdysi v Sokolově taky přivedl na zimák hlavně proto, abych se naučil bruslit a ne abych byl stejně jako on brankář. Je mi líto, že se letošního titulu nedožil, ale od roku 2000 nosím na dresu číslo 51 jako památku na jeho rok narození.
Říká se o vás, že patříte k nejlepším golfistům mezi hokejisty...
Mám handicap 8, což je docela slušné, ale třeba Špaček nebo Prospal jsou na tom ještě lépe. Netoužím sbírat v golfu nějaké úspěchy, pro mě je to záliba a forma aktivního odpočinku. Protože bydlíme minutu od golfového hřiště, mohu tam na něm být kdykoli si vzpomenu. Teď po zisku titulu mi byly ve Varech dokonce nabídnuty doživotní bezplatné hodiny tréninku.
Jaká bude vaše dovolená?
Nevím, jestli na ni s miminkem najdeme čas a prostor, ale máme ve Varech slíbenou týmovou dovolenou v rámci letní přípravy někde u moře a tam bychom mohli vzít i rodiny. Navíc si už několik let říkám, že bych se měl podívat za známými do Kanady, kde jsem od návratu nebyl, zatím to vychází spíš tak, že oni jezdí sem za námi.
