Článek
Po čase jste se vrátil na Spartu, i když v dresu soupeře. Jaké jste z toho měl pocity?
Užíval jsem si to. Chtěl jsem si zachytat, jen je škoda těch dvou blbých gólů. Je to frustrující, vedli jsme 2:0 a ještě jsme to ztratili... V nájezdech to pak už je loterie. Nám se v nich navíc moc nedaří. Bod je sice dobrý, ale podle vývoje zápasu jich mohlo být víc.
Zmínil jste nešťastně inkasované branky. Na tu první tato definice sedí příkladně. Co se tam stalo?
To byla trošku školácká chyba. Chtěl jsem puk lapačkou chytit, už jsem na něj ale nedosáhl. Od tyčky se pak odrazil přímo před bránu, kde už to Výborný jenom dorazil.
A další smůlu jste si vybral při vítězném nájezdu Výborného...
Říkal jsem si, že tohle snad už ani není možné. Odrazilo se mi to od ruky do mé hlavy a od ní zpátky do brány... Věřil jsem, že už to dneska protrhneme, ale zase mi tam spadne takovýhle gól... Bohužel.
Jinak jste ale pochytal řadu šancí soupeře, v první třetině na vás při trestném střílení nevyzrál ani Petr Ton. Věděl jste, jaké zakončení proti vám zvolí?
Jak si najížděl, trošku jsem čekal střelu na lapačku. Proto jsem ani nešel nohou dolu. Ale on to spíš ani netrefil, na poslední chvíli mi trochu poskočil puk.
Možná si na vás Ton nepřišel i proto, že jej máte ze Sparty dobře přečteného. Kdo z hokejistů má v tomhle směru vlastně výhodu? Gólman, nebo hráči, kteří váš styl chytání také dobře znají?
Tohle je padesát na padesát, vyloženou výhodu nemá nikdo. Každá strana zná slabiny té druhé.
Zdálo se, že vaši bývalí spoluhráči do vás ostře chodili, jednou jste se kvůli tomu stačil i pořádně rozčílit.
Spadli mi tam na nohu, tak jsem rozhodčího upozornil, že to bylo v brankovišti. On mi alibisticky tvrdil, že ne.
Snažili se vás sparťané rozhodit i slovně?
To vůbec ne. Tohle bylo v pohodě.
Dlouho jste se potýkal se zdravotními problémy, nyní už jste v naprostém pořádku?
Musím to zaklepat, ale teďka je to v pohodě.
