Článek
Po euforii na ledě bezprostředně po zápase, nekonečném předávání poháru a pózování fotografům se hráči Pardubic ve vítkovické ČEZ Areně přesunuli do kabiny hostů a vychutnali si tradiční rituál s kropením šampaňského a bafáním z kubánských doutníků. „Člověk hraje hokej právě pro tyhle chvíle,“ vykládal hrdina čtvrtého finále Radovan Somík.
Slovenský útočník v prodloužení ukončil pětileté čekání Pardubic na titul už po 42 vteřinách, když švihem z levé strany prostřelil domácího brankáře Štěpánka. „Zkusil jsem zkrátka vystřelit a myslím, že to pořádně neviděl přes obránce. Byla to určitě moje životní trefa, na takový gól jen tak nezapomenu,“ rozplýval se Somík.
„Nechtěl jsem ani věřit, že to tam spadlo... Ale pak všichni najednou naskákali na led a panovala velká společná radost. Já jsem si ještě ani neuvědomil, že jsme mistři... Pro mě to byl životní sen, je to můj první titul, nikdy jsem tak daleko nedošel. Teď doufám, že budou následovat velké oslavy a že si to pořádně užijeme,“ přeje si Somík.
„Doma budou velké oslavy. Fanoušci už jsou připravení, není na co čekat,“ hlásil i obránce Aleš Píša a nabádal spoluhráče, ať co nejdříve zamíří do klubového autobusu směr Pardubice. Trenér Václav Sýkora se navíc těšil, že konečně shodí mohutné strniště. „Už mě to trápí a děsně svědí. Jakmile se dostanu k žiletce, tak to půjde dolů,“ sliboval. Že by jej ale o vousy připravili hráči už v autobuse, riskovat nechtěl. „Pochybuji, že bych se teď někomu z hráčů svěřil do rukou,“ usmál se kouč nových mistrů.
