Článek
„Musím říct, že nemám čas přemýšlet, jestli mi chybí led a tréninky. Já se snažím dostat na kloub této práci, která mě baví,“ neskrývá Hnilička své nadšení.
Když oznámil konec, řekl: „Už jsem v sobě neměl motor, připadal jsem si i starý, byl čas skončit.“
O dva týdny později? „Našel jsem nový motor, mám vize, práce mě naplňuje, mám novou vůli. Mám i větší radost ze života.“ Nic na tom nemění fakt, že doma je méně, rodina si ho moc neužije a každý den dojíždí do Mladé Boleslavi. Během prvního týdne otevíral domovní dveře až po deváté večer. K tomu naprosto jiné fungování těla a mozku. To vše je přerod z profesionálního hráče do role manažera.
Na zařizování kanceláře není čas
„Překvapilo mě plno věcí. Je to práce s lidmi, je to něco jiného, na to jsem nebyl zvyklý,“ přiznává dnes už bývalý gólman, který si první den přinesl do kanceláře helmu. To jako základ budoucí kanceláře. Po čtrnácti dnech se nic nezměnilo. „Ta helma tu je, ale na zařizování není čas,“ povídá sedmatřicetiletý Hnilička.
Jedním z prvních úkolů bylo pro manažerského novice sehnat útočníka, který bude střílet góly. Tato mise ale zatím nebyla naplněna. „Máme vyhlídnuto, ale ještě není podepsáno. Mužstvo není o jednom hráči. Důležité je, abychom se vyhnuli baráži, co bude navíc, to bude jen plus,“ dívá se Hnilička o pár měsíců dopředu.
A jaké jsou lokty sportovního manažera v hokejových vodách? „Přišel jsem, když už byl tým téměř hotový. Teď je to především o poznávání, tolik se do toho zatím nemíchám,“ říká muž, který rozhoduje i o juniorech v týmu. Přitom se ještě pořádně ani neviděli. „To je další věc na pořadu dne. Musíme se poznat, abychom věděli, z jakého jsme všichni těsta.“
