Článek
Čím jste Davida Šticha rozčílil?
Vůbec netuším.
Ani jste mu nic neřekl?
Přísahám, že ani slovo.
Ale i v průběhu zápasu jste si byli „blízcí", ne?
On mi dal před bránou asi dva tři krosčeky, já jsem spadnul, tak možná to ho naštvalo, že asi filmuju. Přitom jsem dostal tři krosčeky na ledviny, nevím, co je na tom za simulování.
Neměl jste strach, že jste byl v hledáčku protihráče, který si s vámi nechce povídat zrovna v rukavičkách?
Samozřejmě, když někomu přeskočí, tak trochu strach určitě mám. Ale jsme lidi, myslel jsem, že to nepřesáhne nějakou hranici.
Liberec prohrával o sedm gólů, dala se čekat "zvýšená aktivita" soupeře s koncem zápasu?
Čekali jsme to, když jsme vedli v Liberci 3:0, tak posledních sedm minut se nás snažili za každou cenu dohrát. Trochu jsme věděli, co nás čeká. Nikdo z nás nechce dostat trest, komise to může trestat, museli jsme krotit emoce.
Na konci zápasu jste zvedal ruce, ale ještě nebyl konec, nebyla to od vás provokace?
Ne, myslel jsem, že je konec zápasu a jel jsem se radovat ke gólmanovi. Nevěděl jsem, že nějaké vteřiny zbývají.
Štich nebude šesté utkání hrát, je to pro vás lepší?
Není to jejich klíčový bek, nevím, jestli to bude pro nás nějaká výhoda.
Nebude hrát ani Jaroslav Kudrna, který vám vstřelil pět gólů a taky patřil mezi hodně exponované hráče, kteří vám dokázali sérii znepříjemnit...
Nudit se určitě nebudu, já mám jiné povinnosti než se s někým prát.
Vy a vypjaté okamžiky, to je už známé. Čím to je?
Asi mám štěstí. Možná to je tím, že jsem pro soupeře nepříjemný hráč, ničím jiným si to nedokážu vysvětlit. Z naší strany padaly hezký góly, škoda že takový zápas skončí takovou šarvátkou, my jsme si to chtěli užít, ne se na konci takhle prát.
