Článek
„Určitě se ještě trefí. Dostává u nás velký prostor na ledě, právě pro své schopnosti v koncovce," oceňuje Růžičkův potenciál klubový trenér Josef Turek. „Střílí z každé pozice a někdy to má tak, že na co sáhne, to mu tam padne," chválí 27letého spoluhráče Radek Bonk.
Už předloni Růžička přepisoval historické tabulky kanadského bodování, to bylo v play off s bilancí 17+16. V letošní sezóně pak svou 38. brankou hvězda Ocelářů vyrovnala Moravcovu kanonádu ze sezóny 1997/98 a k tomu má na kontě 40 asistencí, čímž je vymazán Králův výkon v produktivitě ze sezóny 1999/2000. „Těší mě, co se povedlo, ale hokej je týmová hra a pro mě jsou důležitější vítězství než nějaká osobní čísla," tvrdí Růžička.
Klíčem je důvěra trenéra
Individuální úspěchy si chce užít teprve po kariéře. Zatím jen dumá o tom, co hokejista potřebuje k takovému rekordnímu zápisu. „Začíná to u skvělých spoluhráčů, pak nesmíte být zraněný a je nutné mít důvěru trenéra. To se mi letos sešlo," míní Růžička. Fakt, že oba dosavadní rekordmani oblékali také třinecký dres, ale označuje za náhodu. „Každý hokejista je úplně jiný, já se jen snažím hrát nejlépe, jak umím."
Škraloupem na Růžičkově životní sezóně je ale neúspěšné vystoupení v reprezentaci. „Tam nemůže stát hra jen na něm. Na turnaji v Moskvě nepředvedl renomé střelce a zaskočil mě větou, že jeho výkon padá, pokud nemá tak výrazný prostor na ledě jako v klubu," nechápe kouč národního týmu Alois Hadamczik.
„Když se podíváte na bodování i na počet vstřelených branek, tak Růžička místo v mužstvu má. Jenže každý hráč se musí předvést výkonem a nemůže čekat nějaká privilegia," tvrdí Hadamczik.
