Článek
Zatím působíte jen v roli poradce, ale vidíte kupříkladu v pozici trenéra uplatnění i po ukončení hokejové kariéry? Byl by to bezpochyby hodně zajímavý způsob, jak zůstat v kontaktu s hokejem, což bych velmi rád. Ale já ještě cítím dostatek sil, energie i chuti hrát dál. Nehodlám končit.
Vypadáte na střídačce hodně nervózně, napjatě. Jak moc zápasy prožíváte? Určitě více než na ledě. Člověk se k tomu staví jinak, protože když to sledujete ve stoje z druhé řady střídačky, vidíte vše odlišně. Snažím se klukům otevřít oči. Vždy společně rozebíráme, jak daný okamžik řešili a jak to mělo být ve skutečnosti. Někdy si u toho promítám, i jak bych to třeba řešil já, to je jisté.
Kdy budete schopen nastoupit znovu k zápasu? Chvíli to ještě potrvá, u každého je doba léčení a rehabilitace jiná. Už jsem začal cvičit s činkami. Každý ví, že někteří hokejisté jsou schopni hrát s modřinami a pohmožděninami a jiní to prostě nezvládnou. A není to tím, že by nebyli odolní. Je to prostě fyzickými dispozicemi od přírody, tu nepřelstíte.
Věříte, že stihnete play-off? Nechci nic uspěchat. Záleží, jak bude zraněné koleno zatížení snášet. Ještě musím počkat, ale byla by paráda stihnout třeba semifinále.
Po zranění křížových vazů v koleni jste v Liberci přijal roli poradce na střídačce. Jak vám ta pozice vyhovuje? Pro mě je hlavní, že mohu být s klukama a jsem stále součástí týmu. Je to bezpochyby zajímavé a hodně jiné než na ledě. Člověk si musí zvyknout. Máte v týmu dvacet různých osobností, každý z hráčů je jiný. Chce to specifický přístup a člověk se na to musí jinak připravovat než, když je sám na ledě.
Jste ke spoluhráčům hodně kritický? Hlavně se snažím poradit. Říkám jim vše, jak to cítím. Když je potřeba, tak samozřejmě i kritizuji. Sám dokážu výtky přijmout a akceptovat, totéž očekávám od kluků.
