Článek
Mají se fanoušci připravit na to, že se Sparta bude rozjíždět pomaleji?
Budeme rádi, když v klidu odehrajeme základní část a nemusíme být nutně první, i když samozřejmě nikdy nepůjdeme na led s tím, že nestojíme o vítězství. Věřím, že dokážeme hrát nahoře, i když to zřejmě už nebudou střelecké hody z naší strany. My i fanoušci se musíme připravit na upracovanější hokej. Nejlepší by bylo naplánovat si to tak, že včas zabereme a pak budeme během play off jen a jen přidávat.
To je poučení z minulé sezóny, kdy sen o sparťanském titulu zhasl v sedmém zápase semifinálové série s Brnem?
Člověk to má v hlavě pořád a nemůže uvěřit. Měli jsme skvěle rozehraný sedmý zápas, jenže sami jsme Kometě nabídli obrat. Nastal tam výpadek spousty hráčů, neunesli jsme to v hlavě a pak přišla křeč. Doufám, že taková tma v našem výkonu se už nikdy nebude opakovat. K té víře mě vede i poznání, že máme výborný kolektiv, určitě lepší než v minulé sezóně.
V čem se to zlepšení projevuje?
Všichni žijí s týmem, noví kluci, kterých zase bylo hodně, charakterově dobře zapadli do týmu. Netvoří se žádné partičky, každý se baví s každým. To jsou takové maličkosti, které uvnitř týmu cítíte a vnímáte. Před rokem jsem byl taky jedním z těch, kdo přišel, ale letos už jsem na to hodně koukal, jak se mužstvo skládá.
Co jste vypozoroval?
Výběr hráčů je samozřejmě věcí trenéra a manažerů, do toho ani kapitán, ani žádný jiný hráč nemůže vstupovat, ale pak už je to hlavně na vnitřních rytmech kabiny, aby si hotový tým utvořila a klapalo tam všechno, jak má. Možná bylo i pozitivní, že se nedalo tolik peněz za nové hráče.
Jak to myslíte?
Loni tu byly vysoké platy a ze všech stran jsme slyšeli, že když se nakoupila spousta hráčů, že úspěch už prostě musí přijít. Letos se ale objevily další kluby v čele s Třincem, které hodně posílily, a Sparta už není jediný top tým v lize. Špička soutěže bude letos hodně vyrovnaná a pozornost nebude upřena jen na nás, což týmu určitě prospěje.
Myslíte, že v této sezóně nebude Sparta pod takovým tlakem?
Tlak je vždycky, zvlášť v klubu, který čeká na titul od roku 2007 a každý rok o něm mluví. Nemůže to ani být jinak, tradice Sparty zavazuje. Já jsem rád, že mohu hrát v týmu, který má veliké ambice a nejvyšší cíle, to žene dopředu každého hráče a ne jenom mě.
Vedle domácí soutěže je tu i Liga mistrů, kde máte jasný úkol postoupit ze skupiny. Vidíte to reálně?
Čekají nás dva rozhodující zápasy s Mannheimem, můžeme si to uhrát sami a na nikoho nekoukat. Växjö a Kuopio nebyly vůbec snadní soupeři, přesto máme ze čtyř utkání tři výhry. Už v létě jsme k Lize mistrů nepřistoupili tak, že to jen odkloužeme. Nejen vedení, ale i my hráči bereme soutěž s plnou vážností.
Návštěvnost právě na Spartě byla ale prachbídná. Napadá vás, proč jste ani na jeden z domácích zápasů této soutěže neměli v hledišti přes dva tisíce diváků?
Bavili jsme se o tom i v kabině a myslím, že začátky v osm večer nejsou úplně ideální. I když skutečný fanoušek přijde na zápas svého týmu v jakémkoli čase, jenže pro naše lidi je Liga mistrů zatím novou soutěží, která asi tolik netáhne. Chtěl bych věřit, že až se venku ochladí, návštěvy i v extralize budou zase výborné a budeme mít na každý zápas šest tisíc lidí.
