Článek
Co se stalo v duelu s Vítkovicemi s vaším mužstvem za stavu 0:2?
Ano, prohrávali jsme o dva góly, ale myslím, že jsme nehráli špatně. Jenom nám to tam v prvních dvou třetinách nepadlo, kdežto hosté byli produktivnější a střelecky úspěšnější. Do třetí části jsme šli s vědomím, že už nemáme co ztratit. Proto jsme hru otevřeli a dokázali jsme srovnat. Pak se k nám přiklonilo štěstí. Jsme rádi za dva body, protože Vítkovice nepatří na předposlední místo v tabulce.
Vybavíte si svou rozhodující trefu ve třetí minutě prodloužení?
Jel jsem ze strany sám na branku a střela se odrazila od tyčky. Už jsem skoro nemohl, jelikož jsem byl dlouho na ledě, ale zaparkoval jsem před brankářem a zkusil jsem ještě jednou vystřelit a puk přece jen skončil v síti.
Vnímal jste na začátku třetí třetiny skandování libereckého kotle „My chceme Tygry"?
K tomu se mi nechce vyjadřovat. Jako tým bojujeme, a to nám nemůže nikdo vytknout. Na góly se sice nadřeme, ale hrajeme to, na co máme.
Sledujete vlastní statistiky?
Loni jsem měl v této fázi sezóny minus osm bodů, letos plus sedm. Tehdy jsem vstřelil možná o tři góly víc, nyní mi chybí branky z přesilovek. Celkově nám schází hráč, který by se dostal do nejlepší desítky v produktivitě. Musíme vystupovat jako mužstvo.
Do sestavy se vrátili čtyři hráči z marodky. Je to velká vzpruha?
Hlavně návrat obránců Gřegořka a Dernera je znát. Rozhodně neříkám, že chlapci, kteří za ně zaskakovali, by hráli špatně. Odvedli to, co měli. Pro celý tým je ovšem dobré, když je na ledě zkušený bek jako Gřegořek. Při přesilovkách jsou obránci na modré nejdůležitějšími hráči proto, aby fungovala souhra. Doufám, že obstojíme i v neděli v Pardubicích.
