Článek
Jak se zrodil váš bleskový přesun z Třince do Pardubic?
V poslední den přestupů jsem odjel po tréninku domů na Slovensko, kde mám rodinu. A jakmile jsem dorazil, už zvonily telefony. Dozvěděl jsem se, jaká je situace, že Pardubice o mě mají zájem. Bylo to nečekané, všechno ale nějakým způsobem vyšlo a jsem tu.
Jak dlouho jste se rozmýšlel?
Tím, že to bylo nečekané, tak člověku proběhlo hlavou strašně moc věcí. Nebylo to jednoduché, i kvůli rodině. V první řadě jsme to řešili z rodinné stránky a potom přišlo téma na hokej, v tom všem jsem měl poslední slovo. Po konzultacích s trenérem, rodinou a uvědomění si některých věcí jsem na to přistoupil. Žádné ze stran by asi nepomohlo, kdybych se zapřel. Mohlo by to mít negativní následky.
Nemusel jste tedy s odchodem do Pardubic souhlasit?
Nemusel, ale v konečném důsledku jsem i chtěl.
Odešel jste i proto, že se vám v Třinci nedařilo úplně podle představ?
Bylo tam víc aspektů, které napomohly mému rozhodnutí. Úvod sezóny byl pro mě velmi dobrý. Potom ale přišlo zranění a během té doby dostali šanci jiní hráči, kteří se chytili. Mužstvo vyhrávalo, zformovaly se určité lajny. Když jsem se vrátil do zápasů, bylo to pro mě náročnější. Byly tam i další věci kolem hokeje, které nepřidávaly na pohodě. Myslím, že k trejdu přišlo v době, kdy k němu přijít mělo. Já jsem v Pardubicích zažil krásné hokejové období. Jsem jim vděčný i po zdravotní stránce, operovali mi tu srdce, kde mi našli vadu. Klub o mě stál a já udělám vše, abych mu pomohl.
Místo bojů vás čeká boj o záchranu. Jste připravený na zcela jinou situaci?
Takový je sport. Svým způsobem se tady bude bojovat stejně jako v Třinci o titul. Někdy se člověk musí vzdát něčeho, aby dosáhl jiného. Čeká nás těžký úkol, dám ale do toho všechno, aby Pardubice v extralize zůstaly.
Jste v Pardubicích krátce, jaké jsou zatím vaše dojmy ze staronového působiště?
Věděl jsem, do čeho jdu. Těšil jsem se sem. Znám tu zázemí, lidi okolo hokeje. S přijetím nebyl žádný problém. Hodně hráčů jsem znal už z minulosti.
Těšil jste se i na pardubické fanoušky?
Pardubice na tom byly po fanouškovské stránce vždy velmi dobře. Diváci jsou vyspělí, rozeznají, kdy hráči bojují. Jejich podpora byla vždy velmi dobrá.
S Pardubicemi jste v roce 2010 slavil mistrovský titul, o rok později s nimi získal bronz. Jak vzpomínáte na úspěšné období?
Určité momenty pro vás zůstanou navždy. Rád vzpomínám na kolektiv, který tu byl. Ale člověk se nemůže pořád vracet do minulosti a žít ze vzpomínek.
Za Pardubice jste stihl odehrát dva zápasy, nastoupil jste v elitní formaci s Petrem Sýkorou a Tomášem Rolinkem. Jak se vám zamlouvá spolupráce se zkušenými borci?
Věděl jsem, co mě zhruba čeká, kde ze začátku bude moje místo. Jsou to výborní hráči. Věřím, že každým zápasem to bude lepší a lepší.
Ztráta Pardubic na dvanácté místo je značná. Připravujete se už malinko v hlavách na boje o udržení?
My v první řadě pracujeme každý trénink na tom, abychom byli lepší a lepší. Není tu ani jeden hráč, který by už zbytek základní části vypustil a připravoval se jen na baráž. Je to sport a může se stát hodně věcí. My chceme každý zápas vyhrát a jít do něj s tím, abychom v něm získali body. Díváme se jen na nejbližší zápas.
