Hlavní obsah

Rachna kachna vs. Švédsko. Snad to letos nepůjde do krajních mezí, doufá Rachůnek

BRATISLAVA

Vampola vybojoval za brankou puk, Voráček nahrál a Rachůnek se zapsal do dějin českého hokeje. Góóól! Jeho projektil sedm a půl sekundy před koncem třetí třetiny semifinálové bitvy se Švédskem stihl za rok zlidovět. Nakonec to byl zlatý rok 2010. Nyní je tu další boj se stejným soupeřem. A Karel Rachůnek nebude chybět. „Byl to jeden z nejsilnějších okamžiků, ale už je to dlouho, když mi to nikdo nepřipomene, tak nad tím nepřemýšlím,“ usmívá se obránce.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Karel Rachůnek (vlevo) a Tomáš Vokoun oslavují výhru na mistrovství světa nad Švédskem v roce 2010.

Článek

Přece jen jde o rok starou historii, proto mu už neběhá ani mráz po zádech. Ale jednoho se už nezbaví. Výrok: "Rachna kachna, to to letělo,“ se vžil do hokejových pamětí. A Rachůnek tím získal přezdívku.

„Loňský gól byl určitě životní, důležitější jsem ještě nedal. Teď už se ale soustředíme na další kroky, i když je to příjemné, když si to člověk pustí, ale už jsem to delší dobu neviděl,“ vzpomíná obránce s číslem čtyři na dresu.

Český tým zažívá odlišnou cestu na turnaji proti loňsku. „Letos to bude určitě těžší, máme kvalitní tým, ale minulý rok se od nás moc nečekalo, atmosféra byla uvolněnější. Teď je tlak daleko větší,“ přiznává Rachůnek, který doufá, že jeho další povedené střely nebude třeba.

Snad se nebude muset hlásit na poslední střídání 

„Doufám, že to bude mít teď jiný průběh. I když Švédové mají jako každý rok výborný tým. Hrají typický severský styl, hodně bruslí, kombinují, jsou silní. Zápasy jsou s nimi těžké jako s Finy,“ vyjmenovává největší přednosti soka, který je pojedenácté v řadě v semifinále mistrovství světa. I proto českou družinu čekalo ve čtvrtek večer posezení u videa.

„Trenéři něco vymyslí,“ je v klidu obránce, který jinak v Bratislavě nevyhledává mimo hokeje jiné aktivity. Je rád, že si odpočine. „Jen ležíme, měli jsme těžký program, hráli jsme obden. Neměli jsme v turnaji žádné dva dny volna, co měli Slováci, Rusové nebo ostatní týmy,“ nestěžuje si přesto Rachůnek.

A kdyby přišlo přece jen poslední střídání? „Nevím, jestli bych se hlásil, ale doufejme, že to nepůjde do tak krajních mezí,“ doufá Rachna kachna.

Reklama

Související témata: