Hadamczik po prohře se Švýcary vyrovnal nejhorší umístění z MS, o rezignaci ale neuvažuje

Kdybych končit chtěl, tak vám to řeknu.

Člověk je v duši po vyřazení ve čtvrtfinále krajně nespokojený, má v sobě takovej mrz, ale nemůžete dělat sport, když čekáte, že pokaždé vyhrajete. Tak je to i v životě. Máte sezónu, která je výtečná, a vyhrajete skoro všechno a pak vás jeden zápas oddělí od velkého úspěchu. V životě se naučíte prohrávat i vyhrávat a porážku musíte umět unést.

Na to má veřejnost právo...

Na to teď nebudu odpovídat a řešit to. Na posledních dvou mistrovstvích jsem byl úspěšný, z dvaceti utkání jsme jich vyhráli šestnáct (ve skutečnosti patnáct z devatenácti). Ono vždycky bývá, že některý turnaj nevyjde. S tím letošním jsme samozřejmě nespokojeni. Vždycky, když prohrajete čtvrtfinále, jste zklamaný. Po zápasech s Kanadou a Nory, které jsme odehráli ve velkém tempu, jsem věřil, že Švýcarům dáme tři čtyři góly. Ale na jeden se prostě vyhrát nedá. Čekali jsme, že vyhrajeme, měli jsme sebedůvěru, vůbec jsme si prohru nepřipouštěli.

Určitě nejsme s turnajem spokojeni, ale je to sport. To se stane. Jak jsme na předchozích dvou mistrovstvích vyhráli šestnáct zápasů ze dvaceti, tak tento turnaj dobrý nebyl.

Z jednoho turnaje se nedá po prohraném čtvrtfinále říct, že je to obraz českého hokeje. Těžko budu zdůvodňovat, že kdybychom vyhráli ještě jeden zápas, třeba bychom vyhráli i celý turnaj. To bychom byli alibisti. My jsme prostě ten důležitý zápas prohráli a čtvrtfinále jsme nezvládli.

Švýcaři byli všude včas, vyhrávali osobní souboje a to byl největší problém. Sice jsme to věděli, před zápasem si to i ukazovali, jenže v agresivním pohybu jsme přesto zaostávali, což nás trošku zaskočilo, a těžce jsme se do zápasu dostávali. Navíc jsme dali jen jeden gól...

Když odpočítáme utkání s Norskem, většinou jsme dávali jednu dvě, což je strašně málo. Některé šance jsme neproměnili, jindy jsme zas nebyli tak důrazní v osobních soubojích. Soupeře jsme prostě nepředčili v předbrankovém důrazu.

I já jsem očekával, že se ti hráči prosadí líp. Sami byli překvapení z nasazení některých týmů, jak těžké je se dostat do šancí a vůbec do prostoru před brankou.

Je otázkou, jestli všichni splnili očekávání vůči hráčům z Evropy. Ale ti kluci měli absolutní vůli, navíc je trápila spousta bolestivých zranění. Šli do toho nekompromisně. Zbyněk Michálek skoro nedostal nohu do brusle, Koukal to samé. Obětovali se dost, pro tým udělali maximum.

Takové hodnocení si nechám pro sebe. Podíváme se na body, jak se kdo choval v zápase. Máme video, statistiky. Ale přístup všech hráčů byl maximální, neexistoval žádný morální problém. Jen měl prostě v danou chvíli někdo formu lepší, jiný horší.

Myslím, že jsme vyčerpali všechny možnosti, které byly. Sestavovali jsme řady, před poslední třetinou jsme udělali změny. K oživení sice pomohly, ke střílení gólů ale nikoli.

Těžko říct. Mrzí mě to, turnaj nebyl optimální. Čtvrtfinále jsme prohráli, takže jsme nespokojeni. Každopádně ze hry Švýcarů jsme překvapeni. Nehráli tady o nic hůř než špičkové týmy.

Pokud jim vydrží forma, tak šanci mají. Jsou strašně silní v bruslení, v osobních soubojích, mají dobrého gólmana.

Budeme fandit Švýcarům. Za takový hokej, co předvádějí, není důvod jim nefandit.

Že se někteří hráči dlouho adaptují na změnu časového pásma a změnu rozměrů kluziště. Pro mě je to u některých hráčů varování, že přijedou na olympiádu a za dva dny už se hraje. Je potřeba brát odolné typy, které přijedou a hned druhý jsou schopní hrát.

Určitá jména, která výkonnost mají, v hlavě máme. Ti hráči v sestavě budou, pokud je nepostihne zranění. Budeme čekat na další hráče, jak se prosadí. Je třeba brát v potaz momentální formu - jak u těch evropských, tak z NHL. Dneska by bylo předčasné o tom mluvit. Ale máme zkušené hráče, kteří mají genezi za sebou, a unesou takové velké turnaje. Právě ti budou základem pro olympiádu. Ale říkat po neúspěšném turnaji jména pro Soči, to by bylo předčasné.