Článek
Pozitivní zprávou je, že výkon národního týmu jde na turnaji nahoru. Trend zlepšení je ve srovnání obou zápasů patrný. Skalp Slovenska až v prodloužení přitom nebyl s ohledem na průběh duelu vůbec špatný, to spíš soupeř musí litovat, že deset vteřin před koncem pustil z ruky vyhraný zápas.
Souboj se Švédskem byl z českého pohledu ještě vydařenější, i když bodové konto reprezentace neobohatil. Hlavně proto, že ji soupeř prvních deset minut vozil na kolotoči a neznervózněl ani po jejich kontaktních gólech.
Zatím jako nejdůležitější se mi ale zdá skutečnost, že šťastný obrat skóre se Slováky jakoby dal českému mužstvu s věkovým průměrem 25 let do vínku spoustu elánu. Reprezentanti ale přitom nabízejí i dost živelný herní projev. Nejvíc je to znát v obranné činnosti, ale také při nedůrazu v koncovce. Jestli někde hrozí malér, tak asi právě v těchto dvou důležitých atributech hry.
I když trenér Jandač také při své poslední akci u reprezentace působí nervózně a občas vyvolává dojem, že kolem sebe vidí jen spoustu nepřátel, tak Češi zatím nejsou v Kodani na odpis. Platí rčení, že kdo nic nedělá, nic nezkazí a jestli chce národní tým myslet minimálně na čtvrtfinále, tak musí být odvážný.
Fanoušci rozhodně ocení, pokud získají pocit, že každý v mužstvu šlapal naplno a vydal ze sebe maximum. Zatím jim hráči ukázali, že za žádné situace nedávají hlavu dolu a už získali punc bojovníků, kteří v sobě pokaždé objeví sílu se rvát o výsledek. Taková tvář je i přes určité limity hokejových schopností rozhodně sympatická, tak jen ať vydrží.
Také další zápasy budou pro reprezentanty těžkou zkouškou a s výjimkou čtvrtečního duelu s Ruskem se od nich už budou čekat především vítězství. Pokud se vypořádají i s touto rolí, cesta do čtvrtfinále může být docela schůdná. Případné klopýtnutí naopak ukáže, jestli rodící se charakter mužstva nemá příliš křehké základy.
| Martin Kézr |
|---|
| Hokejový expert. Ve sportovní redakci Práva působí od roku 1990. |
