Premiéra, první gól i pláč před spoluhráči. Jágr před 30 lety začal dobývat NHL

Čtyři kluby NHL, které si onoho roku vybíraly v draftu nejlepší mladé hráče před Penguins (Québec, Vancouver, Detroit, Philadelphia), si zpětně vyčítaly, že jim jejich skauting nezdůraznil výjimečnost Jágrova talentu. Owen Nolan, Petr Nedvěd, Keith Primeau a Mike Ricci byli jistě výborní útočníci, ale na kalibr hráče s číslem 68 neměli.

Kolem odchodu pětky draftu do zámoří panovaly ale v létě před třiceti lety nejasnosti, vlny dělalo i Kladno, kde Jágr hokejově vyrostl a v šestnácti letech s ním podepsal tzv. statutární smlouvu. Vedení klubu požadovalo od Pittsburghu odstupné 750 tisíc dolarů, generální manažer Penguins Craig Patrick nabízel 250 tisíc. Pittsburgh nakonec zaplatil 200 tisíc a osmnáctiletý útočník mohl vyrazit za oceán.

Ještě předtím se šel ale Jágr na kladenský sekretariát zeptat, jak si ho v Kladně vlastně cení. Dostal do ruky papír s návrhem kontraktu, na němž byla napsaná částka 6 tisíc Kčs měsíčně. Jágr poděkoval a odletěl do Pittsburghu, kde hrál za roční plat 200 tisíc dolarů plus bonusy.

Červencový přílet českého esa do Spojených států byl velkolepý. „V ten samý den zrovna otevírali linku Frankfurt-Pittsburgh," vzpomínal Jágr, o němž hned v místní televizi běžel dokument.

Českému teenagerovi však GM Patrick přichystal i nepříjemné překvapení. „Měl jsme se osm hodin denně po šest týdnů učit angličtinu. Bylo to příšerné. V životě jsem nevydržel sedět u učení ani půl hodiny," napsal Jágr ve své autobiografii z roku 1995.

Bylo toho na něj moc. Nejdřív náročné tréninky, pak učení, které ale dlouho nemělo skoro žádný efekt. Trenérovi ani spoluhráčům Jágr prakticky nerozuměl.

Naštěstí se kladenského talentu ujali veteráni Bryan Trottier, kterému mimořádně chutnaly koláče a buchty napečené ‚Mama Jagr', a po něm skvělý obránce Paul Coffey, jenž mladíka z Československa učil společenskému chování.

Jako pětka draftu si Jágr nepřipouštěl, že by nezvládl tréninkový kemp a k premiéře v NHL také nastoupil v první pětce Penguins na ledě Washingtonu. Sice nebodoval, ale hosté vyhráli 7:4. Za dva dny pak vstřelil doma proti New Jersey svůj první gól. A hned vítězný!

„Stevens nahrál Johnsonovi a ten od modré vystřelil. V tu chvíli jsem se motal před brankou a jak brankář (Chris Terreri) puk vyrazil, tak jsem ho takovou skákavou střelou vrátil do sítě," jásal Jágr.

Diváci v Civic Areně několik desítek vteřin nadšeně aplaudovali, sudí přivezl Jágrovi památeční puk a kamery zabíraly v hledišti plakáty, kterými fanoušci Penguins lámanou češtinou vítali novou posilu.

V úvodních 13 zápasech měl Jágr bilanci 5+3. V půlce listopadu ale nastaly horší časy. V šestnácti utkáních v řadě vypotil jen dvě asistence a jeho sebevědomí se hrozivě propadlo. Kouč Bob Johnson výrazně omezil Jágrovi čas na ledě. A někteří spoluhráči mu dávali najevo, že ho zase tolik nemusí.

„Byli tam tak tři, čtyři, kteří mě nemohli ani cítit. Když se střídalo během hry, odcházeli z ledu poslední a já tam mohl skočit tak na dvacet, třicet vteřin. Ostatní byli na ledě minutu, takže sotva jsem tam vjel, už na mě volali? Jags, střídáme!"

A navíc Jágra chtěli jako nováčka ostříhat, což třeba v Hartfordu potkalo Bobbyho Holíka. Český rookie se vykoupil večeří pro mazáky, jenže po čase se zase v kabině začaly ozývat hlasy, že by Jágr měl vypěstovanou černou deku shodit. Až musel zasáhnout generální manažer Patrick a choutky samozvaných holičů zarazit.

Jágrovy trable tím ovšem neskončily. 13. prosince 1990 byl po zápase s Devils tak na dně, že se dokonce před udivenými spoluhráči rozbrečel v kabině.

„Jen jednou jedinkrát za celou dobu mě napadlo, že to asi nedokážu. A to bylo právě v tu chvíli," tvrdil Jágr. To byl jeden ze zlomových bodů hokejové dráhy nejproduktivnějšího Evropana dějin NHL.

V ten samý den ovšem manažer Patrick vyměnil obránce Jima Kytea do Calgary za Jiřího Hrdinu. Jágr dostal do kabiny krajana a parťáka, kterému se mohl ‚vyplakat na rameno' a nad jeho kariérou zase vyšlo slunce.