Článek
Tušíte, kde teď budete působit?
Zatím ne. V červenci se otevírá trh s volnými hráči a doufám, že obdržím takovou nabídku, jaká mi bude vyhovovat. Jestli se tak stane hned prvního, nebo třeba až pátého, není důležité. Už jsem se v minulosti v podobné situaci několikrát octl, takže si z toho těžkou hlavu nedělám. Přes léto se připravuju jako vždycky individuálně doma v Česku.
S jakými pocity se ohlížíte za minulou sezónou?
Měl jsem velmi solidní začátek, ale bohužel ne příliš podařený konec. Přitom to u mě bývalo dřív spíš naopak. Loni na podzim jsem začal v Carolině skvěle, ale postupně šla moje forma i kvůli drobným zraněním dolů. Vyvrcholilo to přesunem do Winnipegu, ani v něm jsem ovšem nepodával výkony podle svých představ. Aspoň jsem ale nakoukl do play off. Minulost už jsem hodil za hlavu, věřím, že příští sezóna bude mnohem lepší.
Ve Winnipegu jste se potkal s kladenskými vrstevníky Ondřejem Pavelcem a Michaelem Frolíkem. Užil jste si to?
Strašně moc. V NHL je třicet klubů a my tři, kteří jsme spolu chodili v Kladně na základku, se potkáme v jednom. To je neuvěřitelná náhoda, která se nemůže už nikdy zopakovat. Užili jsme si to, vždyť se známe fakt hodně dlouho a přes léto pokaždé společně trávíme spoustu času. Snad jen další Kladeňák Kuba Voráček nám ještě chyběl. (úsměv) Zase jsem v březnu a dubnu bydlel u Ondry Pavelce jako kdysi dávno, když jsme jako kluci u sebe v Kladně navzájem přespávali.
Sledoval jste po návratu z Kanady pražské mistrovství světa?
Samozřejmě, měl jsem v mužstvu spoustu kamarádů. Moc jsem klukům držel palce. Byl to skvělý turnaj a je velká škoda, že nemáme medaili. Náš nároďák si vedl dobře, jen poslední zápas o bronz mu bohužel moc nevyšel. Čekal jsem, že Američany dáme.
Mrzelo vás, že jste si před českými fandy nezahrál?
Všechno se odvíjelo od toho, že nemám smlouvu na novou sezónu. Omluvil jsem se, protože riziko zranění je v tomto případě značné a žádná pojistka ho nemůže zmírnit. Hokejová kariéra je totiž hrozně krátká.
Co říkáte na odstoupení reprezentačního trenéra Růžičky krátce po šampionátu?
Nerad bych někoho soudil. Jen on sám musí vědět, zda se něčeho nesprávného dopustil.
Znáte se s Růžičkovým nástupcem Vůjtkem?
Jen od vidění. Pokud mě někdy v budoucnu do národního týmu povolá, za normálních okolností určitě neodmítnu. Mám chuť reprezentovat.
Mrzí vás, že se vaše mateřské Kladno nevrátilo hned po roce do extraligy?
Není to pro mě určitě dobrá zpráva. Kladno mám v srdci. Extraligu jsem si tady zahrál už v sedmnácti a pomáhal jsem mu i při výluce NHL před třemi roky. Snad se klukům povede postup co nejdřív, já jim v tom budu hrozně fandit. A rozhodně nevylučuju, že si za Kladno ještě někdy zahraju.
O víkendu jste se v Brně zúčastnil rozlučky fotbalisty Petra Švancary s kariérou. Jak se vám zamlouvala atmosféra na plném stadiónu za Lužánkami?
To bylo něco úžasného. Jsem zvyklý hrát NHL před vysokými návštěvami, ale třicet tisíc nadšených fanoušků v Brně byla prostě bomba. Byl to pro mě velkolepý zážitek, ale měl jsem i trochu výčitky svědomí, že moje fotbalové kvality zdaleka neodpovídají tomu, aby na mě koukalo tolik lidí.
