Hlavní obsah

Gretzkého slzy, úžasný Hašek, Svobodův gól. Patnáct vzpomínek patnáct let po Naganu

Martin Kézr, Marek BurkertPrávo

Dnes je to přesně patnáct let od chvíle, kdy čeští hokejisté získali historické olympijské zlato. Finálová výhra nad Rusy dovršila triumf na turnaji století. Poprvé hrály na ZOH hvězdy NHL, ale nakonec slavilo mužstvo, s nímž nikdo nepočítal. K výročí jsme vybrali patnáct momentů, navždy spjatých s vítězným únorem v Naganu.

Foto: Jan Třeštík, ČTK

Rok 1998 a slavný návrat českých hokejistů z Nagana: Zleva Jiří Dopita, Jan Čaloun, Josef Beránek, Milan Hnilička, František Kučera, Jaromír Jágr, Vladimír Růžička a Dominik Hašek.

Článek

První trénink

Reprezentanti se sjeli do Nagana těsně před turnajem, půlka z Evropy a druhá ze zámoří. Mužstvo mělo jediný společný trénink, ale už na něm se začínala tmelit zlatá parta. „Šli jsme na to z voleje, ale Hlinka to jako kouč báječně vymyslel. Mužstvo si sedlo a všichni měli v hlavě, že musíme odčinit výbuch na Světovém poháru," vzpomíná centr Robert Reichel.

Haškova kouzla

Gólman zářil od začátku turnaje, celkově za 370 minut v Naganu propustil jen šest střel ze 165. Hráči rychle odhalili Haškovu formu, vždyť už na prvním tréninku dostal snad jediný gól. „Zavřel bránu a náš dobrý pocit z něj sílil každým zápasem. Bez něj bychom ke zlatu nikdy nedošli," říká tehdejší kapitán Vladimír Růžička.

Prasklá helma

Dominik Hašek si nechal vyrobit speciální modrou reprezentační helmu, jenže při porážce s Ruskem ve skupině mu po střele Kamenského praskla a zápasy o medaile už chytal v černé z Buffala. „Nikdy předtím ani potom se mi nic takového nestalo," tvrdí gólman, jenž Nagano označuje za nejemotivnější zážitek spojený s hokejem. Zavedl i novinku a chodil na led první.

Hlinkovo charisma

Neměl rád dlouhé řeči, nedělal z hokeje vědu, ale jeho nesporné charisma na střídačce fungovalo. Hráčům uměl naslouchat, oni v něm viděli šéfa. „Hlavně se z toho nepos...," říkal s oblibou Ivan Hlinka a v ruce měl kartičku se sestavou. O asistentu Lenerovi s nadsázkou tvrdil, že má doktorát přes kličky, ale s chutí ho nechával vést tréninky a sám jen koučoval.

Jágrovo salutování

Útočník s číslem 68 na dresu zářil už několik let v NHL, hvězdné chvíle v českém dresu si ale schoval pro Nagano. Ve čtvrtfinále s USA dal vítězný gól a mohl při něm po švejkovsku zasalutovat. „Tam můj vztah k reprezentaci prošel proměnou," připouští Jaromír Jágr. „Takhle pečlivě bránil naposledy v žácích," tvrdil o něm tehdy Hlinka.

Růžičkův proslov

Na Hlinkovu prosbu se Vladimír Růžička ve 34 letech vrátil do národního týmu a obstál v roli lídra i Jágrova centra. Navíc svou úlohu splnil po nepovedené první třetině čtvrtfinále s USA, když v kabině líčil, že už nechce slyšet do telefonu brečet svého malého synka, že Češi prohráli. „Ten můj proslov se přeceňuje, každý si tam řekl svoje," tvrdí s odstupem.

Kanadský rozhodčí

Všechna tři utkání o medaile, s USA, Kanadou i Ruskem odřídil kanadský profesionální sudí Bill McCreary. „Měli jsme trochu obavu, jestli nebude připískávat hvězdám ze zámoří, ale nechal nás hrát hokej a odvedl naprostou rovinu," vzpomíná Jiří Šlégr.

Reichlův nájezd

Na nájezdy si v té době hodně věřil, nebylo divu, že před rozstřelem s Kanadou právě na Roberta Reichla ukázal trenér Hlinka a řekl mu: „Pojedeš první a dej gól." Jak kouč řekl, tak se i stalo. „Neviděl jsem, že by tam Roy nechal místo, ale udělal jsem to, v čem jsem se cítil silný celou kariéru. Vystřelil jsem a puk šel do branky od tyčky," přesně si pamatuje Reichel.

Chycení kolem ramen

Byl to při semifinálových nájezdech okamžitý nápad hráčů na české střídačce, který se později ujal v celém sportovním světě jako forma sepětí týmu v kritických okamžicích. „Ani nevím, jak to vzniklo, ale najednou jsme se drželi všichni za ramena," vybavuje si Šlégr.

Gretzkého slzy

Nejslavnější hokejista všech dob si v kanadském dresu přijel do Nagana pro olympijské zlato, jenže do cesty se mu postavili odepisovaní Češi. „Jeho slzy na střídačce vidím dodnes," tvrdí Reichel. Zatímco frustrovaní Američané po nečekaném vyřazení demolovali zařízení olympijské vesnice, Gretzky a spol. upřímně přiznávali, že soupeř byl lepší.

Svobodova trefa

Za národní tým nikdy před Naganem, ani nikdy po něm nehrál. Nominace Petra Svobody, kterého málokdo u nás viděl hrát, vyvolala rozpaky, jenže obránce mluvící česky už se silným přízvukem se postaral o vítěznou finálovou trefu. „Důležitější gól jsem v kariéře nemohl dát," usmívá se hráč, jenž kvůli vynucenému návratu do zámoří přišel o oslavy v Praze.

Šmehlíkův šrám

Na finálový triumf zůstala Richardu Šmehlíkovi památka v podobě jizvy pod okem. Obránce, jenž spěchal obejmout do branky hrdinu zápasu, zasáhla do tváře hokejka jásajícího Haška. „Ta euforie byla ale tak veliká, že jsem ani necítil žádnou bolest," směje se ještě dnes.

Televizní hlášky

Medailové zápasy se hrály brzy ráno našeho času a jsou s nimi spojené i nesmrtelné televizní hlášky komentátorů Záruby a Vichnara. Každý si pamatuje semifinálové výroky: Takhle pálí Guma. Jsi pašák, Alby. Dominik chytil, jsme ve finále, jsme ve finále. Stejně jako finálové věty: Tak přece existuje spravedlnost. Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje. Nebo tu poslední z přenosu zápasu: Přepište dějiny...

Lenerův knír

Asistent kouče Slavomír Lener vsadil na zlato i svůj pověstný knír, cestou domů mu ho pak hráči v čele s Reichlem ostříhali manikúrními nůžtičkami. „Měl to těžké, ale obětoval se," vzpomíná s úsměvem útočník.

Bláznivá oslava

Slavit začali zlatí hoši hned v kabině po finálovém zápase, Hašek s Jágrem nasadili samurajské čelenky, a pak už mají všichni v mlžném oparu návrat leteckým speciálem, triumfální jízdu pražskými ulicemi, přijetí mužstva na zahradě u prezidenta Havla i vystoupení na Staroměstském náměstí. „Je to všechno krásná historie," uzavírá Růžička.

Reklama