Článek
Přípravné zápasy v nových klubech zatím zvládli na jedničku. „Hokejově máme výborný mančaft," míní Salák, jemuž se už dvakrát povedlo udržet čisté konto. „Bylo příjemné hned na začátku ukázat, co umíte, a pomoci svojí i týmové sebedůvěře."
Také Kovář má ze sebe dobrý pocit. „Odchytal jsem tři utkání, všechna vítězná. Mužstvo asi nebude z těch lepších v soutěži, ale rád bych mu dokázal pomáhat tak, jako se mi to dařilo v Budějovicích. Snad moje pozice v klubu bude taková, jakou bych si přál," doufá gólman Jekatěrinburgu. Roli jedničky v klubu nemá zaručenou ani jeden z Čechů. „Snad ale dostanu v lize šanci první," přeje si Kovář.
„Nikdy nemáte nic jistého, vždycky se pozice gólmana odvíjí od posledního zápasu. Když se nebude v Petrohradu vyhrávat, tak asi přijdou pohlavky. Zatím je ale kouč Jalonen spravedlivý," usměje se Salák, na nějž dýchla z týmu pohoda. „Poznal jsem hned dobré ovzduší v kabině a jsem i rád za Romana Červenku jako spoluhráče. On mě naučí rusky, mluví fakt výborně."
Z Kováře udělali kulturistu
Kovář krajana v týmu nemá a s ruštinou se trochu pere. „První jsem se naučil číslovky, protože mě kvůli nim potkal drsný zážitek. Trenér říkal, že máme běhat padesát minut do kola, jenže já rozuměl, že si máme dát pět koleček, tak jsem je napálil a zbývající tři čtvrtě hodinu na atletické dráze umíral," prozrazuje s úsměvem. Ruské angažmá pro něj začalo vůbec docela drsně. „Ani jsem se nestačil po příletu najíst a už mě čekalo šest hodin tréninkové dřiny. Vrcholem bylo soustředění v lesích, kde jsme dva týdny spali v děsivé ubytovně. Nejsem zvyklý moc posilovat, nebyla ale šance se tomu vyhnout. Když jsem přijel po měsíci domů, říkali, že vypadám jako kulturista," líčí Kovář.
Zatím přespává na hotelu a bydlení v Jekatěrinburgu si teprve bude hledat, to Salák má v Petrohradu už rodinné zázemí. „Manželka umí připravit všude skvělé domácí prostředí. Máme moc hezký byt v centru. Kolem Aurory jezdím denně na trénink, takovej parníček..." směje se.
Reprezentace? Pro Rusy velká reklama
S ruskou kuchyní nemá problém. „Nejsem na jídlo háklivý, ochutnával jsem už i boršč," říká Salák s tím, že narazil v Petrohradu i na českou fotbalovou stopu. „Jel jsem taxíkem a řidič mi říkal, že to byl právě pan Petržela, kdo vytáhnul místní Zenit."
Kováře hodně překvapilo, že když dostal pozvánku na sraz národního týmu, všichni mu v Jekatěrinburgu blahopřáli. „Brali to jako velkou reklamu pro klub, snad vůbec poprvé posílal někoho do reprezentace."
Na turnaj do Pardubic ale dorazí i další dva cizinci, kteří do klubu v létě přišli – Fin Lepistö a Švéd Viklund. „Už jsme se domlouvali, že si bydlení v Jekatěrinburgu najdeme blízko sebe, abychom se v džungli nesrozumitelných nápisů v azbuce neztratili," připouští Kovář. Salák taky přizná, že už párkrát v Petrohradu zabloudil. „Šest miliónů lidí ve městě, to je něco jiného, než když jsme ve Švédsku byli mezi jeleny a srnkami v lese," srovnává.
