Článek
Vrcholem brněnské mistrovské veselice podle něj bylo setkání s fanoušky na Zelném trhu. „Neskutečná záležitost, v životě jsem nic podobného nezažil," říká při vzpomínce, jak se na náměstí namačkalo snad patnáct tisíc lidí a fandové v modrobílých šálách a dresech stáli dokonce natěsnáni i na blízké věži staré radnice.
Hráči přijeli v otevřeném autokaru, který mohl pamatovat ještě jejich mistrovské předchůdce z let padesátých a šedesátých. Koridorem projeli až k pódiu, pod nímž nebylo k hnutí. Spousta věrných brněnských fandů si chtěla vychutnat pocity, o kterých jim vyprávěli jejich otcové a dědové. „Byla to taková sdílená radost, moc jsme si to všichni užívali," vykládá Krejčík.
Slavení vzalo nějaké síly
Hráči s fanoušky zpívali hokejově přetextovanou Ódu na radost a došlo i na tradiční vítězný rituál, kterým je chorál Povstaň, jsi-li Komeťák. „Na Zelňáku vládla specifická atmosféra, těžko popsatelná slovy," míní Krejčík, ale žádnou extrémní únavu necítí. „Nějaké síly vzalo i intenzívní slavení, ale ještě pár tréninků bude stačit na to, abych se dostal zpátky do pohody," naznačuje.
Do Brna přišel Krejčík až koncem ledna, těsně před uzávěrkou přestupů a dočkal se tam životního úspěchu. „V Záhřebu bylo brzy jasné, že neuděláme play off KHL, mančaft se začal pomalu rozpadat a já jsem věděl, že sezónu musím dohrát někde jinde. Kometa byla nejlepší volbou mojí kariéry," usmívá se. Nakonec je jediným z extraligových šampiónů v Jandačově výběru. „Trošku mě mrzí, že Ondra Němec není zdravotně v pořádku, protože nás kouč chtěl do národního týmu oba a my jsme si během play off báječně sedli," líčí 26letý Krejčík.
Bronzové vzpomínky? To jsem byl vyjukaný mladík
Ve hře o šampionát je 12 beků, do Paříže jich ale pojede zřejmě jen osm nebo devět. „Konkurence je nezvykle velká, každý se o to bude chtít poprat. Já se pokusím předvést co nejlepší výkon – a pak už to bude na trenérech, jak kdo zapadne do jejich představy," uvažuje Krejčík, jenž byl na MS už před pěti lety i předloni.
Na rok 2012 má doma bronzovou vzpomínku. Tehdy se hrál šampionát také ve dvou zemích, podobně jako letos.
„To mě ani nenapadlo takové srovnání, ale za tu medaili jsem rád, i když tehdy jsem byl ještě hodně vyjukaný mladík. Teď už mám přece jen něco odehráno a snad bych měl i nějak zužitkovat zkušenosti," přemítá Krejčík a otázku své hokejové budoucnosti nechává otevřenou. „Nějaké varianty jsou na stole včetně možnosti, že bych zůstal v Brně. Na termín netlačím, ale čím dřív budu vědět, na čem jsem, tím líp," tvrdí.
