Článek
Přesně tak jste si olympijskou generálku představovala?
Neudělala jsem žádnou chybu, ale ideální závod to nebyl. Rozběhla jsem ho pomalu, aby mi na konci zbyly síly, takže je tam v úvodu rezerva.
V Helsinkách jste si po finále stýskala, že jste asi zapomněla běhat překážky...
Naštěstí nezapomněla. Doufala jsem, že v Monaku poběžím dobře, potřebovala jsem si spravit psychiku před odletem do Londýna.
Rozebírala jste mistrovství Evropy ještě s vaší trenérkou či šéftrenérem Dvořákem?
Bavila jsem se s oběma i dalšími, pomohli mi. Na druhou stranu je zbytečné rozebírat minulost, když je přede mnou olympiáda.
Kdo vám pomohl nejvíce?
Jeden člověk, na kterého mi dal kontakt právě Tomáš Dvořák. Třikrát jsem u něj byla, ještě se za ním stavím před odletem. Věnuje se reiki, pracuje s energií, hodně záleží, jestli tomu člověk věří. Já už s tím zkušenost měla.
Neupletla jste si na sebe vítězstvím v Monaku bič?
Žádný tlak si nebudu připouštět. Prostě si jedu zazávodit, užít si olympiádu a nemyslím, že bych poutala pozornost jen proto, že jsem teď zaběhla slušně.
Olympijský závod na 400 metrů překážek se jeví jako hodně otevřený...
Kdokoliv, kdo postoupí do finále, může vyhrát, takže základem je se tam dostat. Rusky budou výborné, Jamajčanka Walkerová na velké akci vždycky vylítne, k tomu Američanka Demusová.
Do Londýna letíte s předstihem už v úterý, není to brzy?
Přemýšlela jsem, jestli vzhledem k počasí neletět později. Ale tam nebudu mít žádné starosti a přejíždění, jen klid na přípravu. Podívám se do města, na ostatní sporty, nudit se nebudu.
