Článek
Jste hodně zklamaný z 590 bodů a 29. příčky?
Pochopitelně jsem zklamaný, protože těch 594 bodů, které na finále stačily, umím. Chyběla kapička štěstí. Trochu na mne dolehla i atmosféra. Eliminace se střílela v nepříjemném větru. Já se s ním umím poprat i skamarádit. A to mi chvíli trvalo. Dal jsem pět těsných devítek 9,9 a přišel o pět bodů. Já vím, že pro fanoušky, zvyklé na střelecké medaile, je to málo.
Vy jste ale střílel rychle jako z kulometu, v Soulu někteří ještě nastřelovali a vy už jste se mohl chystat na finále. Tentokrát jste končil těsně před limitem...
To se dá dělat v bezvětří, kulomet pořád umím. Dneska, když trochu nefoukalo, tak jsem tam rychle nastřílel deset ran a dobrých. Jenže ve větru je to úmorná práce. Když jsem dal 9,9, bál jsem se, abych to nezopakoval. Musel jsem ránu vypracovat.
Vzpomněl jste si na Soul?
Kdepak, to je minulé tisíciletí.
Nelitujete, že jste do Pekingu jel?
Tak to vůbec ne! Bohužel jsem se na návrat k závodění začal připravovat pozdě. Chtělo to o rok, ale spíše o dva dřív. Vždyť jsem pořád amatér, vybavením i podmínkami. Dokázal jsem i tady, že u nás jsem pořád nejlepší a na mladé mám. Moje vítězství je už účast tady v Pekingu, i když jsem si představoval lepší výsledek. V těchto podmínkách ale nestříleli ani favorité velké výsledky.
Byla to vaše poslední olympiáda?
Rozhodl jsem se, že budu pokračovat, pořídím si špičkovou zbraň a budu bojovat o účast na olympiádě v Londýně. Tahle pažba pamatuje zlato ze Soulu, ale už ji dám do muzea. Vývoj jde dál. Bude mi sice už přes padesát, ale střelba je dlouhověká. Číst noviny bez brýlí už nemůžu, ale střílet ano. Jen si pošteluji světelnou clonu. Na návrat do bývalé formy se pořád cítím. Věřím, že ještě čtyři roky budu střílet dobře. Ať se mladí ukáží, vyzývám je.
Nezlobí se manželka, že jste se vrátil, chcete zpátky do absolutní špičky a myslíte ještě na olympiádu v Londýně?
Kdepak, ona mi pomáhá. Jednak nese polovinu nákladů na moje střílení a v mojí nepřítomnosti leží odpovědnost za naši firmu se zbraněmi a střeleckými potřebami právě na ní. Já si to ale pak musím odpracovat.
Kolik toho stihnete natrénovat?
Za poslední rok mám natrénováno tak na pět let. Normálně se dostanu na střelci o víkendu. Doma v obýváku mám na zdi černý puntík a na ten mířím do úplného zblbnutí. Ono to v tom poměru vychází, jako bych mířil na padesát metrů vzdálený terč. Trénink není o tom, že vystřílíte bezhlavě stovky ran jen aby byly v terči, ale o efektivitě. Pro mne to znamená věnovat se tomu, co potřebuji zlepšit. Například v obýváku trénuji motoriku správného dýchání nebo zasazení pušky do ramene, abych neměl modřiny jako teď. Trénuji trojnásobné dávky, abych bolest vydržel. Pořád se mohu zlepšovat. Hlavně vím, kudy vede cesta nahoru.
