Článek
Úvod závodu jste zvládla. Po prvním kole jste jela na konci čelní skupiny vedené Francouzkou Bressetovou, po druhém už byla vaše ztráta pětadvacet vteřin. Co se přihodilo?
Všichni ostatní holky jely mnohem rychleji než já. Dala jsem do závodu všechno, nic jsem nepromeškala. Měla jsem relativně slušný začátek. Stíhala jsem vedoucí skupinu. Jela jsem to svoje, což ovšem v olympijském závodě na předek nestačilo.
Soupeřky nasadily tak zběsilé tempo?
Ano. Hlavně po startu. Když máte skvělý den, vydržíte jet i v tak šíleném tempu. Sobota mým dnem nebyla. Neudělala jsem chybu, ale rozhodlo, že soupeřky byly rychlejší.
Zdálo se, že vám velké problémy dělaly výjezdy kopců na olympijské trati.
Jela jsem, co jsem mohla. Většinou získávám v technických pasážích, ale ty byly tentokrát strašně krátké. Takže jsem moc času nenajela. Celkově bych řekla, že soupeřky byly rychlejší po rovině i z kopce. Já jsem jela na desítku.
Kdy vám bylo jasné, že snu o útoku na medaili je konec a závod bude jen bitvou o pozici?
Po dvou úvodních kolech. Najednou první skupina nasadila tempo, odskočila a já cítila, že už je nedojedu. Snažila jsem se až do konce, nic jsem nevzdávala. Ale v polovině bylo i mně jasné, že budu bojovat o místo na konci první desítky. A nakonec neúspěšně.
Ještě den před závodem jste si vůbec nepřipouštěla, že by se boj o stupně vítězů odehrál bez vás. Cítíte hodně velké zklamání?
Poslední dva měsíce jsem všechno směřovala k olympijským hrám. Během závodu jsem neudělala žádnou chybu, neměla jsem defekt. Jsem obrovsky zklamaná. Ale vydat ze svého těla víc už jsem nemohla.
Bylo poslední kolo při obrovském odstupu za nejlepšími hodně náročné na morálku?
Ano. Chytaly mě v průběhu celého okruhu křeče. Úplně mi došly síly a po průjezdu cílem mi byla obrovská zima.
Na letních olympijských hrách jste se představila v soutěži horských kol po šestnácti letech, mezi tím jste absolvovala ještě zimní hry v Naganu a před deseti roky v Salt Lake City. Jak moc se závod bikerek změnil?
Hodně, protože tehdy v Atlantě měla horská kola v programu premiéru. Nicméně nasazení, olympijská atmosféra, to se nikdy nezmění. Nadchly mě tisíce lidí kolem trati, všichni krásně fandili. Doufám, že jsme fanouškům předvedly, jak jsou horská kola skvělý sport, na nějž se parádně dívá.
Budete v budoucnu usilovat o start na pátých hrách nebo byla účast v Londýně vaší poslední pod pěti kruhy?
Raději bych plány ve vztahu k olympiádě neřešila, protože v Salt Lake jsem tvrdila, že jde o mojí poslední olympiádu a teď jsem startovala na biku. Fakt netuším. Čekají mě nové životní výzvy. Je mi čtyřiatřicet. Příští rok ještě závodit budu. Ale mám vystudovaný byznys, což je pro mě nový cíl, nová výzva. Absolvovala jsem zaměření na marketing, a třeba ten sportovní mě hodně láká.
