Článek
Když s napětím sledoval snažení o dvaadvacet let staršího kolegy z českého výběru, jehož označuje jako velkého střeleckého učitele a vzor, byl s nezdarem smířený.
„Naštvaný může být člověk dvě minuty. Pak mu dojde, že nic nezmění," vyprávěl borec z Kyjova. Mrzelo ho, že poslední položku nezvládl. „Křikl jsem si o terče přesně v okamžiku, kdy jsem ucítil vítr. Bylo mi jasné, že nepoletí ideálně. Hlava chtěla, ruce ne. Kdybych udržel klid, asi bych se trefil. Jeden z terčů určitě. Ale bohužel," krčil rameny.
Starší jsou v hlavě jinde
Odmítl přičítat nezdar v úplném závěru zvýšenému napětí z vidiny úspěchu. „Byl jsem totiž nervózní celý víkend, protože šlo o první olympijský závod. Bylo patrné, že kluci starší osmadvaceti let jsou v hlavě jinde," přemítal Tomeček.
Byl rád, že se až na zpackaný závěr skvěle vypořádal s přetěžkou střelnicí. „Měli jsme podobnou provizorně udělanou v Brně. Třeba Slovenka Barteková, která v Londýně vystřílela bronz, u nás trénovala. A říkala, že jsme masochisti," vyprávěl zelenáč české střelecké výpravy. „Jestli budu mít ještě šanci někdy závodit na olympiádě, půjdu si to užít, nikoliv vydřít," vytyčil si jasný plán Tomeček.
Trenér Jan Hůla o jeho dovednostech nepochyboval. „Nebýt poslední položky, skončil v první desítce. Má v sobě obrovský potenciál. Nějakou olympiádu vyhraje," přemítal Hůla a chválil Jana Sychru za šestou příčku: „Honza je pohodář. Prodal zkušenosti z předešlých tří startů na olympijských hrách. Vyzařoval z něj klid a finále bylo super výsledkem."
