Hlavní obsah

Kostelecký: Kdo nemá medaili, vůbec nikoho nezajímá

Londýn

Sen o obhajobě zlaté olympijské medaile je fuč. Střelec David Kostelecký v pondělí na Střelnici královského dělostřelectva za Londýnem ve střelbě na trap nástřelem 120 bodů nepostoupil do finálové šestky. V konečném účtování skončil vítěz z Pekingu 2008 až čtrnáctý. „To už bylo jedno. Kdo nemá medaili, vůbec nikoho nezajímá,“ řekl sedmatřicetiletý borec.

Foto: Michal Kamaryt, ČTK

David Kostelecký odchází z olympijské střelnice, zlato z Pekingu v trapu neobhájil.

Článek
Fotogalerie

Po zisku 73 bodů v nedělní části soutěže jste v pondělí začal čistou položkou, ale v poslední jste třikrát chyboval. Co se stalo? Dolehla na vás tíha pocitu obhájce zlata?

Ještě den před závodem jsem byl poměrně v klidu. Ale v neděli jsem začal špatně. Hned v první i druhé položce jsem bral jenom dvacet čtyři bodů, což při výsledcích ostatních bylo málo. Viděl jsem, že chybují minimálně. Snažil jsem se proto střílet rychleji. Dvě položky se mi to vyplatilo, ale v poslední páté jsem zase pálil až moc rychle. A chyběla mi nějaká druhá rána.

Proč jste přistoupil ke změně strategie a střílel rychleji?

Věděl jsem, že musím střelit velké číslo ze zbylých pětasedmdesáti ran, proto jsem riskoval. Člověk se musí se střelbou méně mazat, pálit bez přemýšlení, bez taktiky. Šel jsem do toho po hlavě.

Čím si velké množství chyb vysvětlujete?

Sám nevím. Jde o první olympiádu, kde se střílí podle pravidel. Terče nelétaly dále než sedmdesát šest metrů. Na všech předešlých hrách byly mnohem dál. V Atlantě, Sydney nebo Pekingu navíc dělali chyby lidé, kteří mají v Londýně vysoké nástřely. A také hodně rozhodují druhé rány, které mi nevycházely, jak bych potřeboval.

Když jste měl po deseti ranách z pětadvaceti v poslední položce čtyři chyby, bylo těžké soustředit se na zbytek soutěže?

Věděl jsem, že je to o ničem a jde jen o umístění. Člověk je zklamaný, že nebude ve finále. Zbývalo patnáct terčů. Těšíte se, až bude závod za vámi. Jde o umístění, ale kdo nemá medaili, vůbec nikoho nezajímá. V Sydney jsem byl šestý a nikdo o mém finálovém umístění neví.

Měl jste problém najít motivaci, když jste věděl, že o stupně vítězů nebudete bojovat?

Jo. Posledních deset terčů se mi moc nechtělo. Věděl jsem, že je to o ničem.

Coby obhájce olympijského zlata jste skončil se sto dvaceti body čtrnáctý...

Určitě. Sto dvacet bodů není velký propadák. Neberu umístění tragicky. Přál jsem si více, ale to je sport. Jde o moji čtvrtou olympiádu. Vím, jak je těžké udělat medaili. Jsem rád, že ji mám z Pekingu.

Přijde psychická úleva s koncem olympijského cyklu, kdy jste byl v pozici šampióna?

První dva roky byly těžké. Lidé vás sledují, při závodech jsem byl pod tlakem. Teď se mi uleví. Nesl jsem si značku vítězství s sebou celé čtyři roky. Teď mohu začít znovu. Startuje nová etapa. Bude se mluvit o jiných lidech, bude to jiné.

Nevzal vám výsledek z Londýna chuť do další kariéry?

Neberu umístění tragicky. Střelba je nevyzpytatelná. Věřím, že se mi ještě něco povede. Nevím, kolik let mě ještě čeká. Australan Diamond je ve čtyřiceti letech zářným příkladem. Vyhrál v Atlantě a Sydney, pak trošku upadnul a nyní se vrátil na vrchol.

Reklama

Související témata: