Článek
Čínská střelkyně Tu Li nesoucí na bedrech očekávání celého národa plakala, když se jí nepodařilo vybojovat první zlatou medaili, která se v Pekingu udělovala. Na domácích olympijských hrách zkrátka nesou čínští sportovci srdce na dlani a boří tím stereotypní západní představy, napsala ve středu agentura Reuters.
"Na Západě panoval dojem, že čínský sport je strojová záležitost zbavená emocí. Tímhle se to všechno změnilo," říká Kaiser Kuo, sloupkař časopisu Beijinger, který sledoval proměnu čínské duše před očima přihlížejícího světa. "Na Západě panuje mylná představa, že Číňané jsou schopní dát najevo jen křiklavý nacionalismus. To, co se na olympiádě teď děje, dává sportu lidskou tvář," dodává.
Každé čtyři roky otevřou olympijské hry okno do duše jednoho národa. V roce 1984 bylo Los Angeles přehlídkou hollywoodské pompy a překypujícího nacionalismu. V roce 2000 Sydney dokonale personifikovalo australskou extrovertní sportovní vášeň. V roce 2004 Řekové opěvovali svou dávnou civilizaci. Cynici se mohou ptát, jak si s olympiádou poradí notoricky rezervovaní Britové, až se v roce 2012 budou LOH konat v Londýně.
Každopádně olympijské hry v Pekingu pomohly rozpustit západní mylné představy o Číně, míní Susan Brownová, vědkyně Střediska olympijských studií na Pekingské sportovní univerzitě. "Stereotyp o Číňanech bez emocí není správný. Nemyslím si, že by tohle dělali trenéři na Západě na tiskové konferenci," komentovala pláč Liou Siangova trenéra.
Antropoložka Brownellová žije v Číně od 80. let minulého století a je autorkou knihy Pekingské hry: Co olympiáda znamená pro Čínu. Syrové emoce, které čínští sportovci na hrách předvádějí, ji fascinují a sleduje také to, jaký vliv mají na světový názor na Čínu. "Není tu k vidění žádný odporný nacionalismus, který lidé v Číně čekali," dodává.
