Diskařka Cechlová: Neskloubila jsem emoce s technikou

Chtěla jsem získat medaili, nebudu zklamání zakrývat. Neskloubila jsem emoce s technikou.

Hned po něm jsem si říkala, že jsem skončila jak Marek Švec a Mirka Knapková...

Na rozcvičovacím stadiónu fouká vítr, tady ne. Vzduch tu stojí a bezvětří disku dobře nedělá.

Nejvíc mě překvapilo, že se karty obrátily. Z kvalifikace nepostoupila Sadovová ani Ukrajinky Semenovová s Karsakovou, které házely daleko na evropských mítincích. Moje tajná favoritka Grasuová také nepostoupila...

Ať si z toho nic nedělám, že to je jen sport. Jasně, má pravdu, ale do závodu jsem šla s tím, že chci porazit všechny, a bylo to reálné... Kdyby vyhrála za 69 metrů, řeknu, že je to daleko, ale na tenhle výkon jsem měla. Ale to nás všech dvanáct....

Vůbec ne, vyzkoušela jsem asi čtvery tretry. Nepodcenila jsem nic, měla jsem patery boty, ručník, pláštěnku... A před závody jsem od trenéra dostala náramek na ruku, cítila jsem, že je na ploše se mnou. Moc mu děkuju za to, jak mě maximálně podporoval v přípravě i tady.

To mě nemrzí v žádném případě, olympiáda je jednou za čtyři roky a na tuhle budu vzpomínat celý život, mám odsud nezapomenutelné zážitky, organizace, prostředí... Později mi dojde, kolik lidí z Česka bylo pátých. Není to úspěch, ale ani neúspěch. Bude mi třicet, nevím, co bude za čtyři roky. Může to pro mě být poslední olympiáda, o to víc to mrzí...

Určitě ne, příští rok bych se chtěla co nejlépe připravit na mistrovství světa v Berlíně.

Uvidíme, ale nechci mít děti pozdě. I manžel to ale bere tak, že by byla obrovská škoda, kdybych to teď zabalila, když jsem tolik natrénovala.