Rubriky:

Rozhovory

Šebrle: S takovou formou po třech zraněních nemůžu chtít víc

22. srpna 2008 20:00

Po nevydařené sezóně, kterou poznamenalo hned několik zranění, bral Roman Šebrle šesté místo v olympijském desetiboji v Pekingu smířeně. A byl rád, že závod v čínské metropoli vůbec dokončil. „Už když jsem druhý den přišel, cítil jsem, že mám snad dvěstěkilové nohy a to nevěstí nic dobrého, akorát jsem čekal každou disciplínu, kdy se stane ten zázrak a kdy to půjde, ale ony se zázraky nedějí,“ vyprávěl po skončení závodu novinářům.

Čím si vysvětlujete, že letos vám útok na medaili nevyšel?

Bez formy nemůžu čekat medaili, ať už to bylo zapříčiněno zraněním, aklimatizací nebo kašlem. Každý na to může mít jiný názor. Ani mně není úplně jasné, čím to bylo.

Ani nemáte tušení, co za to může?

Kdybych to věděl na sto procent, to bych se toho vyvaroval a vyhrál bych. I když to možná už ne, ale minimálně bych měl medaili. Ale třikrát jsem měl natržený sval, to není dobrá sezóna, A to pak strašně chybí rychlost. I aklimatizace byla špatná. Já tu měl největší formu první čtyři dny, to kdyby se závodilo, je to o něco lepší. Ale to je jen kdyby...

DESETIBOJ ON-LINE
Dva dny, disciplína po disciplíně

Bylo pro vás těžké ten desetiboj vůbec dokončit?

Bylo. Už když jsem druhý den přišel, cítil jsem, že mám snad dvěstěkilové nohy a to nevěstí nic dobrého, akorát jsem čekal každou disciplínu, kdy se stane ten zázrak a kdy to půjde, ale ony se zázraky nedějí. Se třemi zraněními nemůžu chtít víc.

Zdálo se, že se vám nedaří se ani nahecovat?

Je to olympiáda, já se chtěl prát o každé místo, bojoval jsem v každé disciplíně.

V cíli jste se zhroutil na zem, co se dělo?

Dostal jsem záchvat kašle, nemohl jsem popadnout dech.

Dokonce pro vás přinesli nosítka.

Tak na nosítka to nebylo. Věděl jsem, že se vykašlu a půjdu po svých.

Někdo ze soupeřů se tam o vás staral...

Nevím, kdo to byl, ale neskutečně mi to pomohlo. Asi Drozdov.

Je to bronchitida?

Já fakt nevím, prostě tři týdny kašlu.

A jak se z toho budete dávat dohromady psychicky?

Tenhle závod jsem si prohrál už ve Valencii (na halovém mistrovství světa - pozn. red.), když jsem se tam narval. Věděl jsem, že ta příprava na olympiádu se posune. Ještě pořád by to asi nebylo tak zlé, kdybych se nenarval potřetí...

Těsně před olympiádou? Mluvil jste jen o křeči...

S tím předním stehenním svalem jsem byl u Pavla Koláře a on říkal, že to je na 95 procent křeč, ale že kdyby to mohl říci na 100 procent, dostal by Nobelovu cenu. Ale já to cítil ještě po týdnu na Kutnohorské tyčce, ať už to bylo narvané nebo ne, nemohl jsem jít naplno. K tomu starání o to Sportcentrum, kdy jsem místo přípravy někde lítal...

Vyčítáte si to?

Byla to příležitost, vzal jsem ji, je mi 33 let... Ale mohlo to být příští rok, nebo rok předtím.

Více o olympijském desetiboji čtěte zde.

Stoupl ve vašich očích teď i triumf v Aténách?

Na ten budu vzpomínat jenom v dobrém. Když si to teď uvědomím, vyhrát olympiádu je vlastně malý zázrak. Je to jednou za čtyři roky, každý se na to připraví. Já můžu být spokojený, proto také tady nejsem ani nějak moc naštvaný, spíš smířený. Ale už mám ty medaile dvě, tohle mě zase tolik netíží.

Byl jste smířený s porážkou už když jste sem letěl?

Ne, to bych sem neletěl. Mně se ten závěrečný trénink povedl, já s ním byl naprosto spokojený, bylo to super. Ale přišla ta poslední dvoustovka a zranění…

Před olympiádou jste říkal, že když tu neuděláte medaili, bude to motivace do Londýna. Myslel jste to vážně?

Smrtelně vážně. Už tady jsem byl nejstarší, takže v Londýně mě už nečeká nic nového. Když má člověk chuť trénovat a zůstane zdravý, jde to.

Takže éra Romana Šebrleho ještě nekončí?

V žádném případě. Jen mám teď další motivaci ukázat, že na to ještě mám.

Nezvažujete nějaký impuls, nějakou změnu, třeba trenéra?

Ne, v žádném případě.

Co třeba si dát půl sezóny oraz a vynechat halu?

Ani to ne. Asi kdyby všechno šlo tak jako ty předchozí roky a byl jsem takhle zraněný, tak bych o tom přemýšlel. Ale protože vím jasně, kde se udělaly chyby a že to nebyla normální sezóna, tak nic nebudu vynechávat.

Pojedete ještě na mítink do Talence?

Ne, teď se chci doléčit a pak v klidu začít přípravu. Asi o něco dřív než letos.

V Pekingu se ukázali v dobrém světle mladí desetibojaři. Co jste na ně říkal?

Medaile tu byly docela nízko, ale vzhledem k počasí se ani není co divit. Na druhou stranu určitě od Kravčenka jsem čekal víc, ale Suárez je dobrý typ. Zaleží, jak vydrží, někdo vyběhne nahoru a pak zhasne, ale Suárez má dobrý potencionál.

Je to objev letošní sezóny, kdy jste o něm poprvé slyšel vy?

Vloni jsem Dálovi (trenéru Kupkovi - pozn. red.) říkal, že tohle je do budoucna dobrý kluk, má dálku, výšku, oštěp i patnáctistovku, ostatní se naučí.

Michal Osoba (Peking), Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Rozhovory

Filtr článků - Rozhovory


Podsekce:

     
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Medaile

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..