Šebrle: S takovou formou po třech zraněních nemůžu chtít víc

Bez formy nemůžu čekat medaili, ať už to bylo zapříčiněno zraněním, aklimatizací nebo kašlem. Každý na to může mít jiný názor. Ani mně není úplně jasné, čím to bylo.

Kdybych to věděl na sto procent, to bych se toho vyvaroval a vyhrál bych. I když to možná už ne, ale minimálně bych měl medaili. Ale třikrát jsem měl natržený sval, to není dobrá sezóna, A to pak strašně chybí rychlost. I aklimatizace byla špatná. Já tu měl největší formu první čtyři dny, to kdyby se závodilo, je to o něco lepší. Ale to je jen kdyby...

Bylo. Už když jsem druhý den přišel, cítil jsem, že mám snad dvěstěkilové nohy a to nevěstí nic dobrého, akorát jsem čekal každou disciplínu, kdy se stane ten zázrak a kdy to půjde, ale ony se zázraky nedějí. Se třemi zraněními nemůžu chtít víc.

Je to olympiáda, já se chtěl prát o každé místo, bojoval jsem v každé disciplíně.

Dostal jsem záchvat kašle, nemohl jsem popadnout dech.

Tak na nosítka to nebylo. Věděl jsem, že se vykašlu a půjdu po svých.

Nevím, kdo to byl, ale neskutečně mi to pomohlo. Asi Drozdov.

Já fakt nevím, prostě tři týdny kašlu.

Tenhle závod jsem si prohrál už ve Valencii (na halovém mistrovství světa - pozn. red.), když jsem se tam narval. Věděl jsem, že ta příprava na olympiádu se posune. Ještě pořád by to asi nebylo tak zlé, kdybych se nenarval potřetí...

S tím předním stehenním svalem jsem byl u Pavla Koláře a on říkal, že to je na 95 procent křeč, ale že kdyby to mohl říci na 100 procent, dostal by Nobelovu cenu. Ale já to cítil ještě po týdnu na Kutnohorské tyčce, ať už to bylo narvané nebo ne, nemohl jsem jít naplno. K tomu starání o to Sportcentrum, kdy jsem místo přípravy někde lítal...

Byla to příležitost, vzal jsem ji, je mi 33 let... Ale mohlo to být příští rok, nebo rok předtím.

Na ten budu vzpomínat jenom v dobrém. Když si to teď uvědomím, vyhrát olympiádu je vlastně malý zázrak. Je to jednou za čtyři roky, každý se na to připraví. Já můžu být spokojený, proto také tady nejsem ani nějak moc naštvaný, spíš smířený. Ale už mám ty medaile dvě, tohle mě zase tolik netíží.

Ne, to bych sem neletěl. Mně se ten závěrečný trénink povedl, já s ním byl naprosto spokojený, bylo to super. Ale přišla ta poslední dvoustovka a zranění…

Smrtelně vážně. Už tady jsem byl nejstarší, takže v Londýně mě už nečeká nic nového. Když má člověk chuť trénovat a zůstane zdravý, jde to.

V žádném případě. Jen mám teď další motivaci ukázat, že na to ještě mám.

Ne, v žádném případě.

Ani to ne. Asi kdyby všechno šlo tak jako ty předchozí roky a byl jsem takhle zraněný, tak bych o tom přemýšlel. Ale protože vím jasně, kde se udělaly chyby a že to nebyla normální sezóna, tak nic nebudu vynechávat.

Ne, teď se chci doléčit a pak v klidu začít přípravu. Asi o něco dřív než letos.

Medaile tu byly docela nízko, ale vzhledem k počasí se ani není co divit. Na druhou stranu určitě od Kravčenka jsem čekal víc, ale Suárez je dobrý typ. Zaleží, jak vydrží, někdo vyběhne nahoru a pak zhasne, ale Suárez má dobrý potencionál.

Vloni jsem Dálovi (trenéru Kupkovi - pozn. red.) říkal, že tohle je do budoucna dobrý kluk, má dálku, výšku, oštěp i patnáctistovku, ostatní se naučí.