Článek
Kde vám stříbro udělalo větší radost? Tady, nebo v Pekingu?
Mně udělaly radost obě. Říkal jsem Drysdalovi: „Někdo holt sbírá zlato, někdo stříbro." Ale ještě možná mám jednu olympiádu před sebou. Chuť mám. Můžu se o to pokusit klidně i dvakrát. Ještě nic není ztracené.
V Pekingu jste vypadal zničenější...
Tam jsem byl úplně zničenej z toho vedra, co si vzpomínám. Tady v tom počasí je to příjemnější. Jsem šťastný, samozřejmě, ale chtěl jsem vyhrát. Ale Drysdale byl dneska lepší, poslední pětistovku mi došlo a byl jsem rád, že jsem rád.
Kde vás Drysdale zlomil?
On mě nezlomil. Já spoléhal na to, že ho dojedu, pořád tam bylo půl lodě. Poslední pětistovku jsem do toho chtěl šlápnout, ale už jsem na to neměl, nebylo to jako vždycky, takové to mé zrychlení. A ten rozdíl mezi námi se nezvětšoval, ani nezmenšoval.
Čím to, že tentokrát jste v sobě síly na zrychlení nenašel?
Prostě mi došlo, nebyl to můj den. Foukal protivítr, to ubírá ještě víc sil. Byl lepší. Musím to respektovat.
Od rána jste tušil, že pátek nebude úplně vaším dnem?
Naopak, cítil jsem se skvěle, byl jsem připravený. Závod jsem rozjel, jak jsem chtěl, na vítězství. Chtěl jsem ho držet za sebou a potom si to s ním rozdat ve finiši. Věděl jsem, že mezi námi nebude velký rozdíl. Ale pak mi došly síly.
I Drysdalovi pak docházely.
No jo, ale to už byl konec... Je to sport. Pro mě je hlavní, že budeme mít přírůstek do rodiny. Čekají na mě, doufám, že to stihnu. Vypadá to, že jo. Doma je moje zlato. Možná mám víc medailí než on.
Myšlenky na rodinu tedy v cíli vyvážily mírné zklamání z toho, že jste nevyhrál?
Když jsem dojel do cíle, byl jsem šťastný. Samozřejmě trocha toho zklamání tam je, soustředil jsem k tomu čtyři roky přípravy a chtěl vyhrát. Bylo to blízko, možná i blíž než v Pekingu, i když rozdíl od zlata tu byl větší.
