Článek
„Prvním předpokladem jsou jezdecké kvality. Výborných mladých jezdců je hodně a pak tu je ještě nejméně desítka borců, která už ve formuli 1 něco odjela a stejně nemá místo za volantem. A to mnozí z nich jsou schopní naplnit i druhý, velice důležitý předpoklad, a to, že přinesou do týmu nemalé peníze. Tím třetím jsou důležité kontakty nebo účast ve významném projektu, jako má třeba Red Bull nebo Renault,“ vypočítal Král.
„Ani to však není zárukou, že vám nabídnou sedadlo. Cest do formule 1 je víc. Musí se sejít všechno ideálně, aby dostal jezdec šanci. V monopostu F1 už jsem se svezl předloni. Je to zážitek, ale nestavím si vzdušné zámky. Nikam nespěchám, zatím především mapujeme terén,“ dodal.
Na Monze jako v letadle
Loni se stal Josef Král nejrychlejším českým závodníkem, když na slavném okruhu v Monze objel jedno kolo za 221,496 km/h. „Tahle rychlost není na první pohled nijak ohromující, ale je třeba si uvědomit, že jde o průměr nejrychlejšího kola, takže najednou má jiné dimenze. Když jedete v některých úsecích Monzy 340 kilometrů v hodině, to je opravdu jiná káva... Ale ve formuli vám ani tohle nepřijde nijak závratné,“ říkal a v jeho hlase bylo cítit napětí.
"To všechno je báječné až do momentu, kdy musíte brzdit. Přítlak je u monopostů GP2 hodně omezený. Netlačí je k trati taková síla jako u formule 1. Díky tomu si připadáte jako v letadle, jen se vznést... Naštěstí jsem to pokaždé ubrzdil, než mě jeden ze soupeřů trefil zezadu a měl jsem po závodě,“ dodal už smutným hlasem.
Druhý v Monaku
Na minulou sezónu v GP2, což je hlavní přestupní stanice do F1, se mu nevzpomíná nejlépe... „Byla hodně náročná, nahoru dolů. Začali jsme dobře, vrcholem bylo druhé místo v Monaku. To je trať, kde nesmíte udělat chybu. To se mi povedlo. Pak ale přišly tři nebo čtyři závody, kdy se nám nedařilo. Chyby jsem udělal já, špatná byla týmová strategie, takže jsme ztratili kontakt s nejlepšími,“ přiznal Josef Král.
„V Maďarsku už se zablýsklo na lepší časy a ve Spa jsem dokonce vedl. Ale nevyhrál... Doplatil jsem na safety car a opotřebované pneumatiky, takže jsem klesl na třetí místo. Pak přišla již zmíněná Monza... Nebyl to opravdu moc dobrý rok,“ dodal.
Ve Valencii se zpotil
V roce 2010 prožil na okruhu ve Valencii nejhorší sekundy svého života. Havárie jeho vozu obletěla svět. Přežil, ale s vážným zraněním páteře a ještě téhož roku se vrátil na závodní tratě. Loni pak znovu stanul na startu závodu ve Valencii...
„Startoval jsem zezadu, takže jsem se musel probíjet vpřed. Ten rok starý okamžik jsem měl v hlavě. Toho se nešlo zbavit...Shodou okolností jsem ve stejném místě, kde jsem havaroval, dojel Rodolfa Gonzáleze, přes kterého jsem rok před tím přeletěl... Nebylo mi nejlépe. Pořádně jsem se zpotil, protože jsem hledal odvahu, jak přes něj. To místo bylo v podstatě jediné, na kterém se dalo předjíždět... Trvalo ještě tři kola, než jsem si řekl, že vzpomínky hodím za hlavu a jdu do toho. Dostal jsem se před něj a předjel i další jezdce. Dojel jsem osmý. Ale přiznávám, že to nebyly moc příjemné chvíle,“ zavzpomínal už nevzrušeně.
Zatím nemá jistotu, kde odjede novou sezónu. „Jednání teprve probíhají. Pořád je čas. Ale rozhodně se neflákám. „Kromě vánočních svátků pořád makám naplno. Mrzí mě, že nemohu na svůj oblíbený snowboard, ale smlouva mi to zakazuje,“ povzdechl si při pohledu na sníh.
