Den, který změnil formuli 1. Před dvaceti lety v Imole zemřel Ayrton Senna

Zmiňovaný závod v Imole se zapsal do historie F1 černým písmem. Či možná přesněji, jak s odstupem poznamenal tehdejší jezdec týmu Simtek David Brabham: „Přijeli jsme do Imoly, a všechno šlo do srač..." Důrazné varování přišlo již v pátek při měřeném tréninku, kdy Rubens Barrichello odnesl děsivý karambol jen zlomeným nosem a paží.

Tvrdý direkt dostal celý paddock při sobotní kvalifikaci, kdy ulomené přední křídlo na voze Rolanda Ratzenbergera způsobilo při rychlosti přes 300 km/h neovladatelnost vozu a rakouský nováček šampionátu po čelním nárazu do betonové zdi zemřel. Jedním z těch, kdo nesli smrt oblíbeného pilota velmi těžce, byl i Senna, který potřeboval v Imole dosáhnout co nejlepšího výsledku, aby po dvou nedokončených závodech, v nichž startoval z pole position, nahlodal dominanci Michaela Schumachera.

S proslulým lékařem formule 1 Sidem Watkinsem Senna dokonce rozebíral, zda má jeho počínání vůbec smysl. Sám sebe ale nakonec přesvědčil, že závodění je jeho posláním. V neděli ráno bylo na předzávodním brífingu pilotů rozhodnuto o znovuvytvoření jezdecké asociace jezdců (GPDA), která měla od následující GP Monaka začít usilovat o zvýšení bezpečnosti pilotů. Do čela asociace byli zvoleni Senna, Gerhard Berger a Schumacher. Nikdo nemohl tušit, že nutnost vytvoření asociace dostane ještě týž den další pádný důvod.

Závod hned po startu narušila havárie a startovní pole kroužilo za zaváděcím vozem - upravenou verzí vozu Opel Vectra, který neměl šanci vést nadupané monoposty odpovídající rychlostí, což podle pozdějších úvah mohlo vést ke snížení tlaku v pneumatikách formulí. Senna v roli vedoucího jezdce dokonce v jednu chvíli zajel vedle zpomalovacího vozu a gestikuloval, aby se jelo rychleji.

Na konci šestého kola byl závod restartován a Senna divoce vyrazil vpřed, aby si vytvořil náskok před dotírajícím Schumacherem. V levotočivé zatáčce Tamburello ale při rychlosti přes 300 km/h vyjel nečekaně z trati a i přes úpornou snahu brzdit namířil přímo do betonové bariéry. Po tvrdém nárazu zůstal brazilský pilot bezvládně ležet v kokpitu.

Během několika okamžiků u něj byli záchranáři, přispěchal i doktor Watkins, který přímo na místě provedl tracheotomii, aby uvolnil Sennovy dýchací cesty, a vyžádal bezprostřední transport do nemocnice v Boloni. Jak ale Watkins později přiznal, už na místě havárie bylo zřejmé, že jeho přítel těžká poranění v oblasti hlavy nepřežije. Nemocnice vydala prohlášení o Sennové úmrtí o několik hodin později. Závod se mezitím dojel a Schumacher mohl slavit třetí vítězství v řadě, místo toho se ale stupně vítězů topily v slzách.

Sennův pohřeb v Sao Paulu se stal o pět dnů později masovou tryznou, s legendou se do ulic přišly rozloučit tři milióny lidí. Pozdější vyšetřování prokázalo, že nehodu způsobil prasklý sloupek řízení u Sennova williamsu, a tragický víkend v Imole významně přispěl k razantnímu nárůstu bezpečnostních opatření na vozech, okruzích i ve vybavení jezdců (například systém ochrany hlavy a krční páteře HANS, který je od roku 2003 v F1 povinný).

Historie F1 pamatuje jen dva případy, kdy během závodního víkendu zahynuli dva jezdci. Vedle závodu v Imole v roce 1994 drží smutný rekord ještě Velká cena Belgie, na okruhu ve Spa-Francorchamps v roce 1960 zemřeli přímo při závodu Chris Bristow a Alan Stacey; Stirling Moss s Mikem Raylorem navíc utrpěli vážná zranění při tréninku.

Nejčernějším dnem motorsportu je horor, který se odehrál 11. června 1955 při závodu 24 hodin Le Mans. Mercedes Francouze Pierre Levegha se po kontaktu s vozem Austin-Healey řízeným Lancem Macklinem vznesl v rychlosti 240 km/h do vzduchu a zamířil do bariéry z balíků slámy, kde vůz explodoval. Na místě děsivé havárie zemřel nejen francouzský závodník, ale také 83 přihlížejících diváků, které zkosily trosky Leveghova vozu. Dalších 120 lidí bylo zraněno.