Článek
V Silverstonu jste dojel na mokru sedmý, stejně jako za stejných podmínek ve španělském Jerezu. To vám tolik sedí závody v dešti?
To určitě ne. Když prší, klouže mi to stejně jako všem ostatním. Možná ale, jak se v MotoGP ještě pořád učím, jezdím na mokru obezřetněji než ostatní a výsledkově mi to vychází.
Co je v dešti nejtěžší?
Když se dostanete do blízkosti některého ze soupeřů, tak přes gejzír vody skoro nevidíte. V Británii navíc vládla docela citelná zima, to pak prochladnou ruce a nemůžete pořádně brzdit. A vlastně pořád hrozí kolize.
Registroval jste časté pády soupeřů?
Vnímal jsem je. Pády ale k závodům patří, zvlášť na mokru. Bylo mi sice líto těch kluků, kteří to položili, nemohu ale popřít, že mně do určité míry pomohli.
Karel Abraham (vlevo) bojuje s Valentinem Rossim v Silverstonufoto: ČTK/AP/Tom Havezi
Jaké to bylo na trati bojovat s Rossim, jehož skalp jste poprvé získal v kvalifikaci?
Stát na roštu před ním bylo úžasné. Kdyby to dopadlo naopak a nechal bych ho za sebou v závodě, určitě bych měl větší radost, takhle mě trochu mrzí, že mi Valentino ujížděl. Ale nakonec jsem projížděl cílem hned po něm, takže mohu být spokojený.
Pomohla vašemu sebevědomí vydařená kvalifikace?
Nečekal jsem, že bych mohl zajet tak rychlé kolo, aby mi to stačilo až na druhou řadu. Když se to povedlo, bral jsem ten výsledek jako velké povzbuzení.
Neměl jste pak ale strach, že se všechno pokazilo špatným startem?
Start se mi opravdu nepovedl, za to jsem na sebe krapet naštvaný. Dlouhodobě vím, že je to věc, na které musím pracovat. Potom jsem ale dokázal odjet bez výrazné chyby celých dvacet kol a posunul se z jedenáctého místa ve druhé zatáčce na úžasné sedmé v cíli.
Co říkáte tomu, že po šesti závodech šampionátu jste celkově už v první desítce?
Je to zásluha celého týmu a nejvíc musím poděkovat především mechanikům, kteří odvádějí skvělou práci. Těší mě i pozice nejúspěšnějšího netovárního jezdce na ducati.
