Článek
V celkovém pořadí by byl blíž elitní desítce.
"Jsem příjemně překvapený, protože jsem vůbec nepočítal, že bych se vešel do dvacítky. Spíš jsem to jako nováček odhadoval někde kolem padesátky. Dobře jsem rozjel začátek. V Africe jsem se držel nejlepších s vírou, že na to mám, udržet se hvězd. Věděl jsem, že když neudělám chybu, bude to dobré. Těch jsem bohužel pár udělal, když jsem upadl," krčil rameny jezdec, který má zkušenosti z motocyklových šestidenních soutěží.
Nejde na vteřinu polevit
"Je to větší trap než v Enduru. Tady nemůžete na vteřinu polevit, ani si otřít brýle. Jakmile byste uhnuli očima z trati, letíte přes kámen nebo něco jiného, to pak jde o život," konstatoval Macek s tím, že jeho Yamaha i on sám zatím drží, byť cítí po pádech každou kost. Pokud dojede ve své kategorii na stupních vítězů, nabízí mu belgická Yamaha smlouvu na příští rok. Velký problém však nastal při druhé časové kontrole deváté etapy...
"Přijel jsem po pádu se zkrvaveným obličejem. Když přišli pořadatelé, otevřel jsem nádrž jako obvykle. Vůbec mě nenapadlo, že mi nedotankují. Sedl jsem na motorku a jel. Po šesti nebo deseti kilometrech, nevím přesně, se stroj zastavil. Zjišťoval jsem proč a při namátkovém pohledu do nádrže jsem zjistil, že je prázdná. Přepnul jsem na rezervu a pomalu jsem se vracel. Asi kilometr a půl před tankovací zónou byl definitivní konec. Kousek mi pomohl David Pabiška, ale nechtěl jsem ho zdržovat. Víc než pět set metrů jsem to tlačil. Hrozil jsem na ně, takže ke mně pak sami běželi s kanystry," popsal situaci Macek.
