Článek
Proč jste se rozhodl, jet jako navigátor Dakar?
Upřímně řečeno, sám nevím. Dostal jsem nečekanou nabídku od Aleše Lopraise. Mluvil jsem o ní se všemi jezdci, s nimiž jsem kdy jel rallye, a ti mi říkali, že to musím zažít, abych neváhal. Tak jsem to vzal, ale co mám od té premiéry čekat, to si dost dobře neumím představit.
Sledoval jste Dakar už dřív?
Pochopitelně, vždyť je to automobilový sport. Znám i pár kluků, kteří ho jeli. Třeba Vojtu Štajfa, který jezdí klasické rally a navigoval Aleše přede mnou. On mě také doporučil.
Nezvažoval jste v minulosti, že byste si Dakar vyzkoušel?
Napadlo nás to kdysi se Štěpánem Vojtěchem, že bychom to někdy zkusili, ales osobním autem. Tedy pokud bychom na to sehnali peníze. To se nerealizovalo, takže k Dakaru jsem se dostal souhrou náhod úplně jinudy.
Co vás na Dakaru nejvíc láká? Je to šance na vítězství?
Ani ne... Dakar je výzva.
Navigátor Michal Ernst (vlevo) se Štěpánem Vojtěchem. foto: OMV BIXXOL Rally Team CZ
Jezdil jste už někdy v kamiónu?
Poprvé až při testování na dunách u Senice. Jezdili jsme tam půl druhého dne. Potřeboval jsem si zkusit, abych věděl, do čeho jdu. Aleš mi tvrdil, že duny jsou tím nejtěžším, co mne na Dakaru čeká. Uvidíme, jaká bude realita.
Zkusil jste tam i pracovat s navigací, která je úplně jiná, než při klasických rally?
Absolvoval jsem nejprve školení v Paříži, kde jsme pracovali s navigací GPS a itinerářem. Pochopil jsem, že to je úplně jiný sport, než jaký znám. Jen název rally je společný. Konzultoval jsem i s dalšími navigátory, abych měl co nejvíc poznatků.
V čem je z vašeho pohledu navigátora největší rozdíl?
Na klasické rally mi pilot nadiktuje svůj rozpis, který mu při soutěži přečtu. To tady není, jede se do neznáma. Itinerář je také jiný, má jiný systém orientačních bodů. Musím hlídat navigaci, abychom měli správný směr a místo v Peru neskončili v Brazílii.
Délka Dakaru vás neděsí? Místo tří dnů čtrnáct...
No... Jsem zvědavý, jestli to vydrží moje chabá tělesná schránka. Ale poctivě trénuji a posiluji. V autě budu připoutaný denně osm i víc hodin. Kamión skáče po nerovnostech, tělo je ztuhlé a dostává strašné rány. To prostě v klasickém rally není. Netuším, co to se mnou udělá, jak mi bude třeba po týdnu. Určitě to nebude procházka růžovou zahradou.
Máte z něčeho vyloženě strach? Třeba z havárie nebo vlastních chyb?
Především je to velká odpovědnost. Kdybychom jeli Dakar v osobáku jen dva a poprvé, takže by se od nás nečekal žádný výsledek, jen dojetí do cíle, měl bych to jednodušší, protože bych necítil žádný tlak. Pojedu s jezdcem, který má zkušenosti a bude bojovat o přední příčky. Nesmím být týmu přítěží, ale pomoci mu.
Klasické rally jezdíváte v poslední době s Martinem Semerádem, který říká, že ho někdy musíte uklidňovat, aby auto někde nerozbil. Aleš Loprais jezdí také na hraně. Budete ho také brzdit?
Především já vůbec netuším, kde je na Dakaru hrana. V klasickém rally to poznám a vím, kde už je to nebezpečné. Na Dakaru to poznám, dokud někam nebo do něčeho nevletíme. Neodhadnu to, takže rychlost nechám na Alešovi. Je dost zkušený a určitě se nebude chtít zabít.
Ale s kamiónem to může být pořádná rána...
To nejspíš ano, ale na rychlost jsem zvyklý. Ono je vlastně jedno, v čem jedete nebo jaký sport děláte. Občas dostanete ránu a nevíte ani, odkud přišla. Bolí to vždycky. Tatra je monstrum, hodně vydrží a hlavně doufám, že nás něco takového nepotká.
V osobním autě jste utopený u podlahy, v tatře naopak vysoko a ještě uprostřed. Co vám víc vyhovuje?
Raději tu první variantu, protože koukám do itineráře, takže nevidím, kam se řítíme nebo do čeho jsme vjeli. V tatře budu koukat nejen do itineráře a GPS, ale i ven. To se budu snažit omezit.
Už jste si nastudoval na mapě, kudy vede trať Dakaru 2012?
To ano. Myslel jsem si, že povede také úseky kolem Cordoby, které znám z klasické Argentinské rally. Tu jsem je třikrát. Jenže ty se nejedou. Vím jen, jak v Argentině vypadají ukazatele směru. To je tak všechno.
