Rubriky:

Rallye

Dvanáct Lopraisů a princezna Jamal

11. prosince 2011 20:42 - PRAHA

Dvanáct chlapů, od legendárního Monsignora Dakar Karla až po vnuky, čítá mužská část rodu Lopraisů. „Holky nepočítáme,“ říká Milan Loprais, o pět let mladší Karlův bratr, finanční pilíř i manažer rodového týmu, který na přelomu tisíciletí v podstatě zachránil před zánikem, když se v Kopřivnici omezil výboj a skončilo závodění. Milan je také otec závodníka Aleše.

 

Milan Malíček, Právo

Milan je až moc skromný, nemá rád publicitu. „Já jsem na práci a shánění peněz, na ukazování máme Karla a na závodění Aleše,“ říkává z legrace. Je z dvojčat a lidé si je občas pletou. To druhé, jmenuje se Pavel, se stará o techniku a je tvůrcem speciálního návěsu, na němž se vozí Tatra Jamal.

Šestý navigátor

„Jamalka je naše princezna. Zatímco celá léta jezdila závodní auta všude po svých, ona se vozí,“ říkal láskyplně Aleš. Vedle Karla patří do InstaForex Loprais Teamu i jeho syn Leo, který řídí jednu z doprovodných tater a zodpovídá za na soutěžích za mechaniky. K němu se ještě dostaneme, je to zvláštní chlapík. „Z Karlovy strany je v rodě pět mužských, z mojí šest. Pavel je sám. On má samé holky,“ vypočítal Milan.

„Závodní tým tvoří patnáct lidí, na některé práce najímáme specialisty. Celoročně bychom je nevytížili. Pět lidí pracuje v dílně celý rok a zúčastní se i závodů,“ dodal Aleš. Vedle něho se vystřídalo několik navigátorů. „První Dakar jsem jel s Petrem Gilarem, pak vedle mne usedli Láďa Lála, Jaro Miškolci, Pepík Kalina, Vojta Štajf, teď mě naviguje Michal Ernst. Snad to bude dlouhodobé řešení. Rád bych, sedneme si i lidsky,“ přál si.

Kamaz je možná o dvě nuly výš

Léta tým táhla finančně firma Milana Lopraise... „Shánění peněz bylo vždycky těžké. Už je to na Alešovi, protože díky jeho výsledkům máme dobré partnery. Spolupracujeme i s kopřivnickou Tatrou. Rádi bychom, kdyby propojení a hlavně zabezpečení bylo větší. Značku reprezentujeme dobře,“ dodal Milan.

O penězích Lopraisové mluvit nechtěli. I proto, že zahraniční týmy a hlavně tovární tým Kamaz jsou jinde. „U nás jde řádově o milióny euro, u Kamazu si přidejte nulu, spíš dvě,“ utrousil Aleš.

Když přišla řeč na trofeje, o které Karel málem přišel při požáru jeho rodinného domku v listopadu 2008, rozzářil se... „Podařilo se je zachránit a opravit. Jednu jsem věnoval Centru Paraple do dražby, ale prý si ji nechali, bylo jim líto dražit tak vzácnou trofej." Muzeum Lopraisů však odmítl, stejně jako Aleš... „Já toho ještě nemám tolik, čím bych přispěl. A závodění je hlavně o zážitcích, a ty se vystavit nedají.“

Leo krotí třicetitunové monstrum

Vraťme se ještě k Leo Lopraisovi. Ten už je na Dakaru zkušeným harcovníkem. Nezávodí, ale jeho role je s určitou nadsázkou důležitější než samotných jezdců. Šéfuje totiž doprovod, který je pro tým životně důležitý. „Závodnické choutky už mě dávno přešly. Nejsem prostě takový střelec. Ale role doprovodu mě baví, protože to je také svým způsobem adrenalin. Musíme být včas na místě, kde nás jezdci potřebují. Nejde jen o údržbu, ale i přípravu bivaku, aby si posádky měli kam sednout, odpočinout si,“ říká Leo Loprais.

Hlavně na jeho bedrech leží technická příprava týmu. Když usedne za volant doprovodné Tatry 815 6x6, má na triku třicetitunové monstrum, osmnáct a půl metru dlouhé. Na něm se převáží Tatra Jamal bratrance Aleše. Druhá tatra Tomáše Vrátného v černé barvě Bonver Dakar Teamu musí všude po svých...

Doprovodná tatra Lea Lopraise má navíc velkou nástavbu, velice účelně zařízenou. Využit je doslova každý centimetr. „No, ještě bychom někam něco dokázali uložit, kdyby bylo třeba. Nástavba slouží jako sklad náhradních dílů. Vezeme prakticky všechno, kromě motoru, co se může pokazit. Tím spíš to pak nebudeme potřebovat... Tlumiče, převodovky, lamely, startéry... Byli bychom tu pěkně dlouho, kdybych měl všechno vyjmenovat,“ pravil s úsměvem.

„Naloženo máme i čtyřiadvacet pneumatik pro soutěžní auta. My musíme vystačit s tím, na čem jedeme. Obě vozy používají stejné pneu Pirelli Pista, ale Tomáš je má na amerických diskách, zatímco Aleš na ruských. Obě závodní auta vezou ještě dvě náhradní kola, přičemž Tomáš má jedno svoje a jedno pro Aleše,“ vypočítal Leo Loprais s tím, že zabudovány jsou v tomhle monstru i velké nádrže na naftu.

Třicet litrů penicilinu

V nástavbě je také dílna, v níž je využit snad každý centimetr. Všechno přehledně uložené, aby to bylo po ruce. V zadní části jsou dvě palandy na spaní a prostor pro uložení tašek s osobními věcmi posádek. Když je na podvalníku naložena „princezna Jamal“, jezdí souprava maximální rychlostí 90 km/h. a baští 30 litrů nafty na sto kilometrů.

Zatímco potraviny se v Jižní Americe nevozí, protože o posádky je dobře postaráno a doprovody jezdí po normálních silnicích, takže není problém se kdekoliv zastavit a v případě potřeby něco nakoupit, tekutiny nechybí... „Jestli vás zajímá valašský penicilín, tedy slivovice, tak toho vezeme třicet litrů, protože na něj k nám chodí i naši kamarádi z jiných posádek. Máme s sebou také dvacet kartónů Plzně a Radegastu. Samozřejmě také náš energetický nápoj 69 a Loprais drink,“ prozradil velmi cennou součást nákladu Leo Loprais.

Posádka jeho tatry je čtyřčlenná a tvoří ji ještě Vítězslav Maloušek, Radim Kalvoda a Milan Pechal. Druhá doprovodná Tatra 815 4x4 je rychlejší a operativnější. Může i do terénu, veze toho mnohem méně, a posádku tvoří Jaromír Halfar, Josef Rajtmajer a Jiří Zbořil. V „novinářském“ Nisanu jsou další členové týmu, v čele s Alešovým otcem a manažerem týmu Milanem Lopraisem.

Karel Felt, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Rallye

Filtr článků - Rallye