Olympionik Koukal si užil rallye po boku krásné Australanky. Několikrát se bál, že skončí ve škarpě

Moc se mi to líbilo. Jel jsem poprvé v soutěžním autě. Molly je ke všemu krásná ženská, tudíž měl zážitek výjimečné kouzlo. Bylo to fajn. Jsem rád, když mohu nakouknout do jiných sportovních odvětví. Pro mě šlo o nový zážitek.

Ne. Mně nevadí adrenalinové věci. Letěl jsem v akrobatickém letadle s Markem Hykou, což je přeci jen jiný level. Nicméně svezení v závodním Citroënu představovalo velmi silný zážitek. Místy byla silnice na vnitřku při řezání zatáčky hodně rozbitá. Několikrát jsem si byl jistý, že sletíme do škarpy. Pochopil jsem, že se tak jezdí schválně. Největší strach jsem měl, když jsme jeli z prudkého kopce. Normálně v provozu člověk nepřidává, Molly pořád řadila nahoru a jeli jsme už sto čtyřicet. Přemýšlel jsem, jestli vidí, že je dole zatáčka. Ohromný zážitek byl i průjezd retardérem, kde jsem mohl poznat sílu brzd a následné akcelerace.

Náročně jsem do něj lezl. Když jsem byl připnutý a usazený v závodní sedačce, cítil jsem se však velmi jistě. Auto na mě působilo hodně bezpečně. Ale při vystupování jsem si málem vykloubil koleno, s nímž mám aktuálně nějaké zdravotní patálie. Musím se však omluvit všem zástupkyním něžného pohlaví, o nichž jsem hromadně tvrdil, že neumí řídit. Molly řídila perfektně. Bylo úžasné, co se mnou provedla. K absolutnímu pocitu štěstí mi chybí, abych si auto vyzkoušel přímo za volantem, protože z pozice spolujezdce je zážitek jiný.

Ano. A doufám, že se dříve nebo později vyplní. Člověk si uvědomí, co auto dokáže. Chtěl bych zažít sám v autě, jaký je rozdíl mezi pocitem z pozice spolujezdce a pilota.

Mám rád sportovní jízdu. Když je prostor, dopřeju si ji. Nemám ale rád nebezpečí na silnici, Mám sebevědomí a jsem přesvědčený, že bych jel dobře. Jsem jako lidé, kteří si jdou se mnou zahrát badminton a myslí, jak v pohodě uhrají deset bodů. Ale neuhrají nic. My máme nový světový rekord rychlosti míčku při badmintonu 493 kilometrů v hodině. Na rychlost jsem zvyklý (směje se).

Jsem z Hořovic, takže občas jsem viděl Příbramskou rallye, ale spíše okrajově. Nikdy jsem se nedostal do úplné blízkosti. Nadchlo mě, že díky pozvání Citroënu mohu být na největším českém podniku. Byl jsem překvapený velikostí soutěže, zázemím i množstvím diváků. Šlo o velký zážitek.

V pátek jsem absolvoval jednu tréninkovou jízdu a viděl noční zkoušku v ulicích města. Moc se mi líbila show, která první erzetu provázela, a byl jsem šokovaný z počtu lidí, jichž byly tisíce. Molly Taylorová, s níž jsem se svezl, mi líčila, že množství diváků u cest je extrémní. Cestuje po světě za závody a byla unešená z obrovského počtu příznivců na Zlínsku, které jinde nezažila. Kulisa ji uchvátila. A mě taky.

Kromě Molly Taylorové nikoho (směje se).

Když běží sestřih v televizi, dívám se a nepřepínám. Jde o hezký zážitek, rallye mě baví. Znám Loeba, uvědomuji si spojení jezdců s týmy, ale kalendář neznám a pořadí rovněž ne. Kdybych dostal na výběr mezi motorkami, formulí a rallye, jednoznačně bych volil poslední disciplínu. Je hodně chytlavá.