Článek
Aleš Loprais na Rally Oil Libya Maroc
Jak jste spokojený s výsledkem z Maroka?
Maximálně spokojený, i když... K vítězství bylo velmi blízko. Uteklo nám kvůli jednomu defektu. Vítězný Van den Brink byl jediný, kdo neměl ani jeden defekt. To jej vyhouplo nahoru. Pro nás byla tato soutěž především testem na Dakar a prvním závodním svezením v novém autě. Z tohoto pohledu jsem maximálně spokojený. Rally splnila svůj účel.
Po střetu s větví jste přišel o přední sklo, při druhé kolizi už to skončilo o něco lépe. Stalo se vám někdy něco podobného?
To už se mi stalo několikrát. Nikdy ale ne v takové rychlosti. Měli jsme na tachometru 140 kilometrů v hodině. Abych jednou rukou řídil, aniž bych musel zastavit, a druhou vylamoval zbytky skla, to jsem nezažil. Nebyl to ale ten rozhodující problém v boji o první místo, tu etapu jsme nakonec vyhráli. Důležité bylo, že jsem nemusel zastavit. Při defektu se stavět musí. Na rozhadrované pneumatice se pokračovat nedá.
Iveco jste chválil už po testech. V čem je lepší než předchozí kamióny Tatra nebo MAN?
Ono to není jen o autě. Síla je především ve velkém týmu, kterým polotovární Petronas De Rooy skutečně je. To nikdy v malém týmu nedoženete. Máte za sebou hodně lidí, silný a kvalitní servis, všichni si pomáhají. Tahle jistota je k nezaplacení.
A samotné auto...
Především jeho bezporuchovost. Žádný výrazný technický problém, který by nás stál desítky minut, nebo hodiny či dokonce definitivně zastavil, jsme neměli. Navíc to auto je jednoduché na opravy v tom smyslu, že je všechno dobře přístupné. Jízdní vlastnosti jsou srovnatelné, s malými rozdíly. V něčem má Iveco navrch, v něčem maličko ztrácí, ale podstatné jsou rozdíly, o nichž jsem hovořil.
Dá se říct, že už Torpedo ovládáte?
Vzhledem k tomu, že jsem vyhrál tři etapy, dá se říct, že už si rozumíme, jsme kamarádi a potykali jsme si (úsměv).
Existuje přesto ještě prostor na zlepšování?
Samozřejmě, ten je vždycky. Mám připravenou zprávu pro vedení stáje, kde jsou všechny moje připomínky. Samozřejmě si budeme hrát se šasím, nastavením a stabilizací. A také co se týká reakce volantu na příkaz, ta se může zlepšit. Ale ta vylepšení jsou v řádu jednotek procent, nikoliv desítek.
Když jste závodil s Tatrou, připravovala se ve vašich frenštátských dílnách. Na všechno jste si mohl sáhnout. Tohle vám nechybí?
Já si mohu sáhnout, jak říkáte, i teď. U úprav mohu být a často létám do Nizozemska. Výhoda je, že teď se mohu víc věnovat fyzické přípravě.
Svezete se ještě s Torpedem před startem Dakaru?
Věřím, že ano. Snad ještě v Nizozemsku, než auto pojede na nalodění, což je ve druhé půlce listopadu. Určitě před pak v jižní Americe před startem soutěže. Letíme tam už po Vánocích, Silvestra strávíme na druhé straně zeměkoule.
Doprovodíte auto k nalodění?
Závodní vůz přiveze tým, my tam dorazíme s naší doprovodnou Tatrou.
Co budete do Vánoc dělat?
Rozhodně nebudu sedět s nohama na stole. Pořád je dost věcí, které je potřeba připravit a samozřejmě budu makat na fyzičce. Budeme se také věnovat vítězům našich promo soutěží, které společně organizujeme.
Je Iveco kamión, s nímž se dá vyhrát Dakar?
Věřím, že ano, proto jsem do spolupráce šel. Ale platí, že to není jen o autě a pilotovi, na Dakaru je strašně důležitý silný tým, a ten teď za sebou poprvé mám i já. Posádka je také výborná.
Nežárlí šéf týmu Gerard de Rooy, že jste ho porazil?
To je otázka na něj, ale myslím si podle reakcí, že rozhodně ne. On je týmový hráč a o týmu to celé je. Jednou vyhraje ten a podruhé ten druhý. Důležité je, že si dokážeme pomoci a podpořit se navzájem. Jede se na toho, kdo je na tom lépe a má možnost vyhrát. Když je situace příznivá, rozdáme si to spolu. Ale náš společný cíl je, aby naše auta byla co nejvýše, porazila Kamazy i ostatní soupeře. Nejlépe abychom skončili na nejvyšším stupínku.
