Článek
Po úvodním lehkém trápení, kdy jste 420 centimetrů zdolala na třetí pokus, jste se rozeskákala k parádním výkonům.
Jsem fakt šťastná, že se to povedlo. Na začátku jsem se trápila. Měla jsem trochu problémy s hlavou a technikou ještě z republikového šampionátu, kde mi to nešlo. Ale nějak jsem si to pohlídala, snažila se skákat, jak nejlíp umím, a to se povedlo.
Na třetí pokus jste se v sezóně zachraňovala mnohokrát. Je známka psychické vyzrálosti, že je zvládáte?
Určitě. Snažím se nad nimi přemýšlet úplně jinak. I trenér mi říká, že mám dobrou hlavu na třetí pokusy, za což jsem fakt ráda. Občas mi to nepřijde, ale snažím se fakt koncentrovat a říct si, že už jsem to několikrát v sezóně skočila, tak na to mám.
Vloni na mistrovství světa v Londýně při debutu na vrcholné akci jste v kvalifikaci nezdolala základní výšku. Cítíte, jak jste se za ten rok posunula?
Jsem ráda, že jsem nepředvedla to, co v Londýně. Tady sice nejsou holky ze světa, ale jsem strašně ráda, že jsem se v tomhle věku dostala do finále mistrovství Evropy.
Finále bude za odměnu?
Určitě si ho užiju, už mi o nic nejde. Mám splněno a jsem šťastná a spokojená. Nejdu do finále s tím, že se budu prát o medaili. Holky jsou o dost zkušenější a skáčou o hodně výš.
I rodiče mají lístky na finále?
Jsou tady, podporují mě, co nejvíc to jde, a jsem ráda, že budou i na finále.
Je to pro vás sezóna snů? Juniorský titul, teď dospělé finále…
Rok 2018 mi určitě zůstane v srdci i paměti. Povedlo se všechno, co mohlo, a doufám, že to tak bude pokračovat. I když nikdy nevíte, jak to bude pokračovat. Můžu se zastavit a půjde mi to jenom hůř, přece jen čím dál víc stárnu.
Je vám osmnáct…
Ale budu muset víc trénovat a přitvrdit. Doufám, že to nepůjde moc těžce, budu se posouvat a nespadnu.
O to víc teď asi kvitujete své rozhodnutí dát přednost atletice před snowboardkrosem…
Určitě nelituju. Se snowboardkrosem jsem vyrůstala odmalička, ale atletika je pro mě vášeň a jsem ráda, že jsem si ji vybrala.
