Článek
Kdy naposledy jste si při běhu mohla říct, že vás nic nebolí?
To už je fakt hodně dávno… Mám teď radost z každého tréninku. Začala jsem pozvolna, zařadila jsem hodně ježdění na kole, ale poslední dva týdny už mám běžecký trénink, a dokonce jsem si teď i přidala místo volna. Je to úplně jiný pocit, než když běháte přes bolest a nebaví vás to.
Co nejvíc pomohlo achilovce, která vás potrápila už několikrát?
Je to víc věcí, jako když jedete s autem na technickou, taky většinou nestačí opravit jednu věc. Chodila jsem na rehabilitace, lymfatické masáže, oscilace, rázové vlny, k fyzioterapeutovi… Pak přišel odpočinek, k tomu různé doplňky stravy, které jsem dostala od Roberta Změlíka.
Neproběhly vám hlavou myšlenky, zda se do tréninkové dřiny opět pouštět?
Končit jsem nechtěla, dál mě baví závodit. Mrzelo mě, že letošní sezona nedopadla a noha hrozně bolela. Ale po konzultacích s doktory jsme dospěli k tomu, že když zůstanu zdravá, pořád mám na to podávat dobré výkony.
Chystáte se závodit i v hale?
S trenérkou (Danou Jandovou) bychom rády. Jinak by ta příprava byla strašně dlouhá, mistrovství světa v Kataru je pak až v říjnu, neumím si představit, že bych teď jen trénovala. Samozřejmě bude záležet na zdraví, v půlce afrického soustředění se rozhodneme.
V Berlíně jste si posteskla, že je složité zajistit, abyste měla k dispozici fyzioterapeuta po celou dobu i na soustředěních. Teď se to podaří?
Teď je díky podpoře ze svazu i Dukly zajištěné, aby tam byl někdo celou dobu, a mohlo se tak zdravotním problémům předcházet.
