Článek
Proč současní tyčkaři neskáčou přes šest metrů, když vám se to s vašimi tehdejším soupeři dařilo?
Sám jsem z toho překvapený. Důvodem jsou jejich technické schopnosti, v našich dobách jsme měli dobrou konkurenci elitních skokanů. Dalším důvodem je, že možná až moc často závodí, to také snižuje jejich možnosti zlepšovat se. Když jezdíte z mítinku na mítink, těžko budete skákat vysoko.
Ani skokané z bývalých sovětských republik už nejsou, co bývali. Čím to je?
I v minulosti bylo v Sovětském svazu jen pár center, která byla adekvátně vybavená a kde byli dobří odborníci. Ale změny, které v minulých letech nastaly, nepřinesly pro sport žádný profit. Najednou se nikdo nestaral o sportoviště ani o trenéry, spousta jich opustila zemi, aby si vydělali a mohli přežít.
Co potřebuje tyčkař, aby skákal přes šest metrů?
To je stejné už spoustu let. Musí být zkrátka kompletní - dobře vyvinutý, rychlý, silný a dobrý gymnasta. S kvalitní technikou to jsou všechny předpoklady.
Jak vzpomínáte na svůj poslední rekord?
To byl ten venkovní, 614 v italském Sestriere. Byla to zvláštní soutěž. Skákalo se už dopoledne a podmínky v Sestriere nejsou zrovna perfektní, dost fouká. Takže jsem rekord před závodem ani moc nečekal, ale během něj už to bylo dobré.
Neztrácí tyč na atraktivitě tím, že další světový rekord je v nedohlednu?
Naše disciplína pořád zůstává divácky atraktivní, protože je těžko předvídatelná. Jasně, každá disciplína má období, kdy stoupá nahoru a kdy klesá. Ale vezměte si ženskou tyčku, ta je teď hodně zajímavá. Jelena Isinbajevová může skákat rekordy, to přece je atraktivní. Teď přitahuje pozornost, ale určitě se objeví někdo z nové generace, kdo ji přitáhne i mezi muži.
Jenže ani Isinbajevová po přechodu k trenéru Petrovovi rekordy neskáče.
To je normální, oni výrazně měnili techniku, Jelena na sobě hodně pracuje. Potřebují čas, aby byl vidět ten rozvoj.
Pod Petrovem jste trénoval i vy, přimlouval jste se, aby k němu přešla?
Ne, s tím já nemám nic společného. Bylo to její rozhodnutí.
