Článek
Špotáková si bezprostředně po přistání stěžovala na dlouhou a obtížnou cestu. Z Ósaky letěli oba zlatí medailisté normální linkou s mezipřistáním v Soulu. "Samotný let z Koreje trval asi deset hodin, celkově cesta z hotelu zabrala ještě jednou tolik," prohlásila Špotáková. "Nečekala jsem, že tu bude tolik lidí, vůbec jsem na to nebyla připravená," dodala evidentně nervózní oštěpařka.
V salonku na ruzyňském letišti totiž čekalo vedle příbuzných bezmála dvacet fotografů a čtyři televizní štáby. Jakmile oba medailisté vstoupili do místnosti, nastal obrovský poprask. "Musím asi vypadat po takové cestě dost hrozně," omlouvala se Špotáková, když spolu se Šebrlem pózovali s medailemi. Na slavnosti se ukázala také stříbrná tyčkařka Kateřina Baďurová, která se vrátila domů už dříve.
Té málem nedorazila medaile, s kterou ji nechtěli letištní zřízenci v Soulu pustit do letadla. Nástraha v podobě detektoru kovu čekala i na Špotákovou. "Přečetla jsem si o Katčině incidentu na internetu, takže jsem už byla připravená. Zřízenec si ji vytáhl z krabičky a musel se na ni podívat, ale pak mě pustil," dodala s úsměvem Špotáková.
Špotáková: Snad ten závod naši nahráli
Ta si prý ještě úplně neuvědomila, co dokázala. "Zůstal jen takový zvláštní pocit uspokojení z nádherného večera, ze splněného snu. Pořádně mi to ale asi dojde až při sledování televizního záznamu, snad ten závod naši nahráli," popsala svoje vzpomínky na vítězný závod novopečená mistryně světa.
Hlubší vzpomínky v ní zanechalo vyhlašování vítězů. "Byl to zážitek. Jsme malá země, a když jsem tam stála, sama nade všemi těmi Němci, měla jsem hroznou radost kvůli fanouškům," připomněla incident při předávání medailí, při němž jí německé soupeřky nepodaly ruku. "Němky to asi dost šokovalo, už se viděly jako vítězky. Pak mi to vysvětlovaly, že na to prostě zapomněly, že mávaly fanouškům. Pořád se chovají jako kamarádky, ale asi jen do doby, než je člověk ve správnou dobu na správném místě porazí," prohlásila a vzápětí zalitovala, že se spolu s ní na stupně vítězů neprobojovala i reprezentační kolegyně Nikola Brejchová.
Z betonového velkoměsta si přivezla nejen spoustu suvenýrů pro rodinu, ale také pořádnou porci slávy. Tu by jí měl pomoci zvládnout svými radami legendární oštěpař Jan Železný. "Půjdu si k němu pro radu, protože on je přesně ten případ, který svoji slávu zvládl. Snad mi to do hlavy nestoupne," uzavřela Špotáková, která svoje další myšlenky už upíná spíše k vysokoškolskému studiu. Už za deset dnů ji totiž čeká odložená zkouška z jara.
Šebrle se v Japonsku necítil dobře
Zatímco pro Špotákovou je zlatá medaile z MS zatím největším úspěchem, její kolega Šebrle jím zkompletoval svou bohatou sbírku. Přesto se do většího hodnocení ósackého triumfu nechtěl pouštět. "Včera jsem měl nad čím přemýšlet, vrátím se k tomu až zítra," řekl novinářům Šebrle.
Úspěchu si ale nesmírně vážil. "V Japonsku mi to neběhalo, necítil jsem se tam vůbec dobře. Zažil jsem už hodně těžkých závodů, ale tenhle patří mezi ty nejtěžší. Nepovedl se mi začátek, ale nakonec jsem se dokázal dostat do hry," prohlásil Šebrle a příčinu našel v nepovedené aklimatizaci. "To japonské klima na mě nezapůsobilo nejlíp, během týdne mi tam zmizela forma."
Na Šebrleho čekaly po přistání obě děti, ale také náměstek ministryně obrany, který jemu i Špotákové poblahopřál. "Je to asi na pohled nejcennější medaile kariéry, jen doufám, že nebude taky poslední z těch velkých," řekl ČTK Šebrle. Podle svých slov ještě na konec kariéry nemyslí. "Problém není ani tak ve věku, zatím se cítím dobře a trénuju i ve velkých dávkách. Záleží jen na zdraví, které zatím je."
