Článek
Úvod přípravy na novou sezónu vám zkomplikovalo zranění kolene, už je v pořádku?
Naštěstí ano, ale nabrala jsem asi měsíc manko v přípravě.
Takže začnete závodit později?
Určitě, ale i proto, že jsme kvůli Sportovci roku odsunuli odjezd na soustředění na Tenerife. Tam už proběhne finální příprava a budeme skákat. Vracíme se prvního, takže závodit začnu až v únoru.
Kvůli vyhlášení Sportovce roku se posouval odlet celé skupiny?
Já ani trenér jsme si to nechtěli nechat ujít. Na Tenerife to lítá vždy jen v pátek a mně to odložení právě kvůli tomu výpadku vyhovuje.
Co přesně jste s kolenem měla?
Měla jsem v něm zánět, praskla mi bursa, což je takový váček, a zánět se mi vylil do kolene. Tři týdny jsem skoro ani nechodila, nic moc... Ještěže doktoři Kolář a Hospodár mají zlaté ruce a dali mě do kupy.
Nezoufala jste si? Po sezóně, kdy vás konečně přestaly pronásledovat zdravotní obtíže a vy jste mohla prodat, co ve vás je, přišla takováhle nepříjemnost...
Zoufala jsem si hodně. Už jsem měla černé myšlenky a bála se, že budu muset vynechat halu. To by byla velká škoda, protože bych mohla zapomenout techniku. Takhle se na halovou sezónu budu dívat spíš jako na krok před olympiádou.
Poté, co Adam Ptáček odešel do USK a Pavla Rybová absolvuje část přípravy s manželem, už patříte i ve svých 25 letech ve skupině trenéra Patery mezi ty zkušenější. Pomáháte mu tím, že se snažíte radit svým mladším kolegyním Maláčové či Ptáčníkové?
Ne, že bych Slávovi přímo pomáhala, i když toho má někdy hodně, ale když vím, že jsem něco dělala a pomohlo mi to, tak se s ostatními snažím o své zkušenosti podělit.
