Článek
Neznervózňují vás medailové prognózy?
Nepřipouštím si, že bych měl nějakým způsobem výrazně uspět. Mým cílem je odvést maximální výkon bez ohledu na to, jestli patřím k favoritům nebo kandidátům na medaile. To mě nezajímá. Hlavním cílem je prokousat se kvalifikací do finále. Tam už bude všechno otevřené.
Je těžké eliminovat ve třiadvaceti letech ten tlak?
Je pravda, že v porovnání s jinými, mám zkušeností zatím málo. Ale třeba ani v Pekingu jsem se nesesypal a povedl se mi dobrý závod. Velký tlak necítím, jsem pořád mladý a když budu zdravý, tak mám ještě hodně času. Říká se, že ideální věk dálkařů je osmadvacet let.
Když mezi medailové adepty nepočítáte sám sebe, kdo má podle vás největší šanci?
Určitě Řek Loúis Tsátoumas a také domácí Andrew Howe, pokud už je zdravý. Nebezpečný bude také Sebastian Bayer z Německa, i když je otázka, jak to zvládne. Určitě má na velký výkon, ale ani on zatím příliš zkušeností nemá.
Minulý týden jste vyhrál mítink v pražské O2 Aréně výkonem 805 cm. Byl jste již nastaven na nejlepší výkon, nebo lze očekávat další posun?
Objevil jsem, jak formu načasovat, a mám trénink zaměřený tak, aby přišla právě na mistrovství Evropy. Uvidíme, jestli to vyjde. Výkon v O2 Aréně ještě ideální nebyl.
Načasování formy je tajemná formule, kterou se sportovci často ohánějí. Prozradíte váš recept?
Každý to má jinak a málokdo to umí. U mě je to otázka tří týdnů. První týden představuje náročný trénink, ve druhém se trochu ubere. Třetí týden je na doladění. Třeba nyní závodím v sobotu, což znamená, že trénují ještě od pondělí do středy. V pondělí lehce, v úterý dvě fáze, ve středu jedna. Ve čtvrtek budu mít volno, v pátek rozcvičení a v sobotu závod.
A psychická příprava?
Soustředím se již týden dopředu, adrenalin dává křídla.
Únorové skoky za osmimetrovou hranici jsou asi dobrou psychickou vzpruhou...
To ano, ale hrát se na to nebude. Jede se od začátku. Osobně mám spíš obavu z časného startu závodu, začínáme už v 9:40. To je možná věc, která by mě mohla rozhodit, protože takhle brzy jsem ještě nezávodil. A nervy nakonec také nějaké budou.
Po olympiádě v Pekingu jste vyměnil trenéra a po Stanislavu Joukalovi se o vás stará Michal Pogány. Spolupráce - zdá se - funguje dobře...
Měl jsem trochu obavy, ale byl jsem velice mile překvapený. Trenér je opravdový profesionál, dokáže pro své svěřence zařídit všechno. Trénink se velice zkvalitnil, hodně se věnujeme regeneraci. Kdyby se v Turíně něco nepovedlo, tak je to jen moje chyba. Připravený jsem dobře.
Z čeho jste měl při změně trenéra obavy?
Člověk neví, co čekat. Něco se doslechne...
A vy jste se doslechl?
Že bere přípravu hodně komplexně a je hodně impulzivní. Což je v mém případě dobré. Jsem hodně klidný typ a trenér mě dokáže probrat. Když se něco povede, tak zařve na celou halu. On má specifické vyjadřování, naštěstí ale zatím neřve na mě... (smích)
Přispěla nějakou radou i partnerka trenéra Pogányho, bývalá trojskokanka Šárka Kašpárková?
Několikrát jsem se s ní bavil, snažil jsem se něco z jejích obrovských zkušeností něco vydolovat. Nic neschovávala a rozhovory s ní byly určitě přínosem.
