Hlavní obsah

Diskařka Cechlová: Do Berlína se pojede podívat i náš starosta

Poněkud nešťastný průběh měl úvod sezóny pro diskařku Věru Cechlovou. Po vyléčení zdravotních potíží už se ale opět dostává do formy, což potvrdila v Ústí nad Labem svým nejdelším hodem sezóny 62,91 m. V Berlíně se chce po čtyřech letech vrátit na stupně vítězů.

Článek

Co všechno vás na jaře trápilo?

Celá příprava byla super, bohužel na Odložilově memoriálu jsem si v rozcvičce poranila achillovku a od té doby se to začalo kazit. Když se lepšila achillovka, absolvovala jsem tříhodinovou operaci zubů.

Ta asi nebyla plánovaná…

V těle mi putoval zánět. Nevěděla jsem, co to je, pořád jsem byla unavená, říkala si, co dělám špatně. Na rozboru krve se potvrdilo, že tam je nějaký zánět, a když jsem se vrátila z mistrovství Evropy družstev, rozjela se mi bolest zubů. Odhalila se příčina a zub musel ven. Sice to nebylo nic příjemného, ale zaplaťpánbůh, že to mám za sebou.

Pak už jste konečně zase mohla v klidu trénovat?

Jela jsem na dva týdny do Nymburka. Ještě cítím únavu, ale snad to do Berlína vše stihnu a odjedu ve formě.

O kolik času tréninku vás ty problémy obraly?

Díky tomu, že v přípravě jsem neměla žádné problémy, jsem si protrpěla jen ty čtyři dny po zákroku, kdy fakt trénovat nešlo. Měla jsem šílenou bolest hlavy, ani jsem si nemohla zavázat tkaničky… Horší byla ta achillovka, kdy jsem neznala příčinu, ale to jsem trénovala pořád. Při otočce mě to bolelo, ale s trenérem jsme našli cestu, jak se s tím vypořádat. To je nejdůležitější, když má závodník trenéra, který dokáže improvizovat.

Mítink v Ústí vám ukázal, že se vracíte do formy?

Určitě, za takový výkon se nemusím stydět. Loni tohle stačilo na medaili na olympiádě.

Může to stačit i letos v Berlíně?

Záleží na okolnostech. Těším se, ambice mám, ale nesmí se nic lámat přes koleno. Pořád to člověk dělá pro radost a neměl by se nechat stresovat okolím, že musí… Závodníka dělá i to, že je vůči těmhle tlakům imunní. Po dohodě s manažerem jsme po mistrovství Evropy družstev zrušili mítink ve Francii a vše podřídili tomu, abych měla čas se vyléčit a zlepšit technicky. Nemělo cenu jezdit zraněná po mítincích i za cenu, že nenasbírám tolik bodů a třeba nepojedu na finále Grand Prix. Letos sázím všechno na jednu kartu – na Berlín.

Ve světě se moc daleko nehází, jen dvě závodnice zatím překonaly 65 metrů…

Abych řekla pravdu, nesleduju to. Není důležité, kdo kolik nahází, ale jak uspěje přímo v Berlíně, jak se popere s kvalifikací… Loni měla Sadovová hozeno daleko a pak se neprokousala kvalifikací. Už jsem těch soutěží prošla tolik, že vím, že i kdyby někdo měl hozeno sedmdesát metrů, nic to neznamená.

V Berlíně jste si už několikrát zaházela na mítinku, jak se vám tam líbí?

Je to famózní stadión. Ta atmosféra z něj dýchá, navíc na mistrovství světa tam bude ještě víc diváků. Přijedou se na mě podívat známí, i starosta Statenic, kam se po mistrovství světa stěhujeme. To je satisfakce za celoroční dřinu, když vás pak známí vidí v akci.

Reklama

Související témata: