Rubriky:

Atletika

Vodič líčí po závodě nevidomému bratrovi, jak to vypadalo kolem trati

26. března 2010 19:00 - PRAHA

Podruhé za sebou poběží historickým centren Prahy, ale z krás metropole jeho oči nic nespatří. Při Pražském půlmaratónu bude mít Keňan Thuo Francis Karanja svůj nevidomý zrak schovaný za černými brýlemi a pravou rukou spojenou třiceticentimetrovou šňůrkou s levačkou svého vodiče, kterým je jeho bratr James Kuria.

 

www.pim.cz

„Svou účastí chceme dodat odvahu splepým lidem na celém světě. Pokusíme se tak pokořit můj světový rekord 1:10:02 hodiny a zároveň podpořit neziskovou organizaci Světlo pro Svět,“ říká pětatřicetiletý běžec o společnosti, která se zaměřuje na prevenci a léčbu slepoty v rozvojových zemích.

Loni v Praze dosáhl horšího času 1:12:02, ale to bylo kvůli chladu a proto, že musel na chvíli zastavit kvůli žaludečním potížím. Svůj rekord vytvořil před třemi roky ve Štýrském Hradci. "Rád bych ho tady v sobotu překonal. Věřím, že když bude teplo, máme na to hranici 1:10 zlomit. Budeme se radovat, i když se to povede jen o jednu sekundu.“

Běhá celá rodina

Sourozenci pocházejí z chudé vesnické rodiny. Žijí poblíž jezera a vodopádů Nyahururu. Mají ještě čtyři bratry a čtyři sestry, všichni mají běh v krvi a dosahují časů velice slušné mezinárodní úrovně. Francis onemocněl v necelých osmi letech těžkým typem malárie a oslepl. V té době začal běhat, připojený tkaničkou k bratrovi. Každý den uběhli deset až patnáct kilometrů po hrbolatých cestách nebo ve stepi. Jen díky silné vůli se propracovali až na šampionáty a paralympiádu.

Nyní je jejich trénink samozřejmě náročnější. „Vyrážíme každý den kromě neděle, kdy chodíme do kostela. Běháme ráno v deset, druhou fázi si dáváme navečer a dohromady to bývá okolo třiceti kilometrů. Proto je tak dobře připravený a dosahuje v kategorii nevidomých špičkových výsledků. Nedávno zaběhl na keňském šampinátu v Nairobi desítku za 32:10, a to je pěkně rychlý čas,“ pokyvoval hlavou James.

Prémiemi pomáhají uživit své děti

Bratři nezastírají, že díky běhání udržují své rodiny nad hranicí chudoby. „Každoročně jezdíme do Bostonu na závod Vision 5 km. Třikrát za sebou jsme vyhráli a pokaždé si odvezli patnáct set dolarů,“ říká držitel paralympijského stříbra Pekingu v běhu na 5000 metrů. „Obvykle ale dostáváme pět set euro, a to nám pomáhá uživit naše děti.“

James je sám výkonný vytrvalec, ale když běží s Francisem, dosahuje pochopitelně pomalejšího času než kdyby závodil sám. „Tempo si určuje Francis. Pro mě je to vždycky dobrý trénink, ale hlavně pomoc postiženému bratrovi. Když dojde ke kumulaci našich startů, může s Francisem běžet i náš další sourozenec Njoroge,“ vysvětluje jedenatřicetiletý James, který je schopný běžet maraton za 2:10 hodiny.

Francis o sobě říká, že běhá v temnotě, ale běh je pro něj světlo. „Nosím ho v sobě a chci ho přinést do cíle,“ dodává. O čtyři roky mladší sourozenec o jejich společných závodech říká, že probíhají v tichosti. „Není čas na nějaké povídání nebo popisování míst, kudy právě běžíme. Když jsme ale po závodě v klidu, vyprávím mu, co jsem kolem trati viděl. V Praze třeba o krásné řece a mostech přes ní...“

Milan Novotný, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika