Článek
„Můj cíl je jasný, přijel jsem na svůj první závod s tím, abych ho přežil. Je to přece jen o hodně jiný sport, než jsem dvacet let dělal. Mám před půlmaratónem respekt, poběžím ho pro radost. Jsem sám zvědavý, jaké to je běžet jedenadvacet kilometrů s tolika lidmi. Bylo by skvělé, kdyby to zkusilo i co nejvíc mladých,“ vykládal bývalý reprezentant, který před deseti měsíci zakončil kariéru v turínském Juventusu.
Rodák ze západočeské Skalné odstartuje v sobotu v poledne z Palachova náměstí ve společnosti někdejších spoluhráčů Vratislava Lokvence a Tomáše Votavy a dalších dvou kamarádů. „Nemáme žádný cíl, jen jsme domluvení, že když někdo z nás padne únavou, tak ho ostatní do cíle dotáhnou. Jde o to, mít z běhu dobrý pocit. Jednou bych chtěl zkusit i klasický maratón, ale nevím, jestli bych stihnul ten květnový v Praze. Přidávat si musím postupně,“ přemítal sedmatřicetiletý Nedvěd.
Bude se učit správně běhat
Na další Nedvědovy běžecké pokusy bude dohlížet Miloš Škorpil, známý ultramaratónec, trenér a propagátor běhání. „Zatím jsem Pavlovi poskytl základní informace, jak trénink poskládat. Dosud běhal, jak byl zvyklý, akorát o něco prodloužil úseky. Naše spolupráce nemá žádný konkrétní cíl, spíš jde o to, aby měl z běhu stejnou radost, jakou míval z fotbalu,“ vysvětlil trenér, který Nedvěda na vlastní oči při běhu ještě neviděl.
Ví však, co bude muset se svým typickým fotbalovým stylem běhu udělat, aby vydržel jinou běžeckou zátěž. „Běh fotbalisty je specifický. Sleduje při něm soupeře, vyhýbá se jim, málokdy běží rovně. To se projevuje i tím, že nohu pokládá jinak než běžec. Proto bude muset trochu upravit techniku. Dá se to zvládnout za čtrnáct dnů, už jsem naučil běhat několik fotbalových žáčků i dorostenců,“ řekl Škorpil.
Podle něj je bývalý slavný fotbalista schopný běžet Pražský půlmaratón zhruba za hodinu a padesát minut. „Neznámou pro něj budou masy, které se kolem něj povalí, ale podle toho, jak říkal, že v tréninku běžel jedenadvacet kilometrů za dvě hodiny, by měl být v závodě o deset minut rychlejší. Navíc je to ohromný bojovník, který nerad prohrává,“ pravil držitel řady ultramaratónských rekordů.
Porazí ho řada vytrvalkyň
Trochu obavy má držitel Zlatého míče z roku 2003 z tvrdého asfaltu a nechvalně proslulých pražských kočičích hlav. „Pro moje z fotbalu opotřebované kolena a klouby to nebude žádný med. Počítám s tím, že mě bude předbíhat spousta lidí včetně řady ženských. U nás v La Mandrii jsem viděl trénovat několik italských maratónců a snad jsem od nich něco odkoukal,“ pronesl s úsměvem muž, jenž v Itálii získal přezdívku Grande Paolo.
Blonďatou hvězdu nedávných let běhání chytlo. „Baví mě to. Doma si většinou dávám něco mezi patnácti a dvaceti kilometry. Balón mi při tom nechybí, dělal jsem i jiné sporty. Trénoval jsem ale nepravidelně, někdy dvakrát, někdy čtyřikrát týdně. Vyběhl jsem, když jsem měl chuť a čas, a když jsem z toho mohl mít radost a žízeň. Na pivo ale po tréninku nechodím, moc mi nechutná, spíš si dám dobré víno,“ dodal Nedvěd.
