Článek
Vypadáte svěže. Bylo váš první půlmaratón v životě hodně těžký?
Byl hrzoně těžký. V tom chladu a větru mi byla i zima.
Přišla někde na jedenadvacetikilometrové trati krize?
Vyloženou krizi nikdo z nás neměl. My jsme také neběželi proto, abychom se zničili. Ale v závěru, tak tři kilometry před cílem, jsem zvýšil tempo. Lidé kolem trati skvěle povzbuzovali. Vtáhlo nás to. Asi jsme to přepálili, protože pak to bylo strašné. Ale vydrželi jsme.
Jste spokojený s časem 1:49:44 hodin?
Velmi spokojený, i když ten čas není nijak světový. Chtěli jsem běžet určitě pod dvě hodiny. Napoprvé je to dobré. V tom počasí a na tvrdém asfaltu i kostkách to je dobré. My jsme se toho povrchu trochu báli, jako fotbalisté nejsme na něco takového zvyklí, ale nakonec to nebylo tak strašné.
Měli jste stanovenou nějakou taktiku?
Přežít (smích)! To se nám podařilo. Jinak jsme si to hlavně užívali. Koukali jsme se na Prahu. Takhle ji vůbec neznáme. Po svých a bez auta. Bylo to fantastické, Praha je fakt krásná.
Takže jste odstartoval svoji vytrvaleckou kariéru...
Já bych tomu neříkal vytrvalecká kariéra. Něco jsme chtěli s kamarády zkusit a bylo to perfektní. Udělali jsme i něco pro sebe.
Dal byste si odpoledne fotbálek?
Dneska? No, asi ne... Ačkoliv... Rozběhaný jsem! (smích)
Zkusíte i Pražský maratón?
Nevím... Do 9. května to je hrozně krátká doba. V tuhle chvíli netuším, jestli budu schopný to uběhnout. Určitě o té možnosti popřemýšlím, protože atmosféra byla opravdu skvělá.
Využívali jste hodně občerstvovací stanice?
Využívali. Pili jsme hlavně Mattonku. Žízeň byla v tom protivětru veliká.
Co je těžší. Odehrát zápas Ligy mistrů nebo absolvovat pražský půlmaratón?
Rozhodně pražský půlmaratón. Na hřišti si víc vyhovíte, tady musíte běžet, protože i fanoušci kolem trati vás ženou dopředu a nechcete je zklamat, že před nimi zpomalíte nebo dokonce zastavíte.
Doporučil byste půlmaratón dalším fotbalistům?
Určitě, ať to zkusí, ale hlavně potrénují a pak si to užívají.
Doběhl jste skoro tři čtvrtě hodiny po vítězném Kimurerovi. Co říkáte jeho výkonu?
Je úžasný. Klobouk dolů. Keňané jsou v maratónech absolutní špička.
Na co se teď nejvíc těšíte?
Na sprchu a jak to večer oslavíme. Fakt to bylo skvělé a věřím, že jsem v Praze neběžel naposledy.
