Článek
Nebyla to taktika, když v Monaku vynechala poslední čtyři pokusy. Její loket přestal být provozuschopný při druhém hodu. „Hodně to zabolelo, asi je tam načatý nějaký vaz," tuší.
Únavě z nabitého programu ale zranění nepřičítá. "Byl to takový zvláštní hod, chtěla jsem to urvat, nebyl technicky vydařený," popisuje. "Chtělo by to víc času na regeneraci, vůbec nevím, jestli půjde házet,“ říká světová rekordmanka.
Jenže program je neúprosný, kvalifikaci má na programu hned v úterý. „Je to pech, ale musím se s tím poprat. Pořádně nevím, jestli vůbec půjde házet,“ přiznává.
Už v Praze navštěvovala fyzioterapeuty, léčebné procedury pokračují i přímo v Barceloně. „Mám s sebou mikroproudy i různé zábaly, mažu to,“ vyjmenovává olympijská vítězka. Hojně využije i přítomnosti fyzioterapeuta Tábora a maséra Dřímala. „Budou dělat všechno možné. Zase je zaměstnám,“ pousměje se.
Nepropadá skepsi, i po příletu do slunečné katalánské metropoli se usmívala. .„Jsem zvyklá bojovat. Nebudou to první závody, kdy budu muset něco překonat,“ říká smířeně.
Dobrou zprávou je, že stav ruky se lepší. „Ale člověk o tom pořád ví. Budu to muset zatejpovat a taktizovat,“ tuší, že do kvalifikačního pokusu se nebude moct naplno opřít. „Bylo by lepší, kdybych byla ve druhé skupině a věděla, že třeba 59 metrů bude na postup stačit,“ přeje si.
A i ve finále se bude chtít vrátit ke své úspěšné taktice dlouhých prvních hodů. „Bude to takový styl Hooker,“ usměje se. Australskému tyčkaři s bolavým stehnem stačily v Berlíně k vítězství v součtu i s kvalifikací tři pokusy. „Nedovedu si představit, že bych šla všech šest hodů,“ přiznává Špotáková.
