Článek
Plánovala jste šetřit síly, nakonec jste absolvovala všech šest pokusů...
Nešlo to, já už jsem taková... Když můžu bojovat, tak bojuju. První jsem netrefila tak, jak bych si představovala...
Ale pořád jste vedla, nebylo nutné házet...
Na začátku máte ještě síly, ty poslední pokusy, to už je smrtelná křeč. Na velké soutěži jsem nikdy nevynechávala pokusy.
Po čtvrtém pokusu jste se za loket chytla, to vás zabolel nejvíc?
Poslední tři se mi udělalo úplně zle, jako když si zvrtnete kotník a začne se vám motat hlava.
Zažila jste někdy takovou bolest?
Zažila, daleko horší. Na mistrovství světa juniorů 2000 při víceboji, když jsem ho šla s únavovou zlomeninou. Doběhla jsem půlku a měla kost v nártu úplně zlomenou. Ta štěrbina se rozšiřovala, až na poslední stovce praskla úplně. Teď se můžu aspoň osprchovat.
Tentokrát jste loket neměla tolik zatejpovaný jako při kvalifikaci.
Musím mít tu ruku volnou, abych měla pocit co nejpřirozenějšího pohybu, aby to bylo, jako když tam nic nemám.
Takže to byla vaše nejvydřenější medaile?
Ona je každá vydřená. Neměla jsem žádnou lehkou soutěž, že bych si tam hodila 69 prvním a stačilo mi to. Třeba se někdy dočkám toho, že budu mít takovou krásnou soutěž a že se budu na všechny smát, než abych se šklebila a držela lokte.
Co bude s loktem dál?
Určitě musím na vyšetření, budu se o něj starat. Za čtrnáct dní bych mohla být schopná zase házet. Pokud tam tedy není nějaká ruptura vazu, to se musím ujistit.
Co jste říkala na vítězství Stahlové? Není to pro vás už německé prokletí?
Fakt asi jo... Ale ony ani jedna nezávodí na Diamantové lize, pro Němce je Evropa vrchol.
Není to i recept pro vás?
Myslím, že kdyby se kdokoliv z atletů mohl účastnit Diamantové ligy, navíc jako ambassador a ještě mít bronz na Evropě, tak by to bral. A já věděla, že to bude náročné...
