Hlavní obsah

Špotáková už tři závody čeká na vítězství. Na to nejsem zvyklá, přiznává

Tři závody a stále žádné vítězství. Pro devětadvacetiletou oštěpařskou světovou rekordmanku Barboru Špotákovou poněkud nezvyklá situace. Na premiérový triumf pod vedením svého nového kouče Jana Železného pomýšlí na Memoriálu Josefu Odložila, který se v pondělí vpodvečer uskuteční na pražské Julisce.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Barbora Špotáková na Zlaté tretře v Ostravě

Článek

Štve vás, že jste v této sezóně ještě nezvítězila?

Je pravda, že už bych konečně chtěla vyhrát, zatím se mi to nedaří a na to nejsem zvyklá. Na druhou stranu v roce 2007 mě také Obergföllová porážela a na mistrovství světa jsem jí to vrátila, tak by to mohlo být podobné. Házím pořád lépe, už se začínám cítit víc závodně, v Eugene tam byla i ta jiskra, co mi předtím chyběla. Možná to bylo i tou střevní virózou, co jsem si prošla.

Ale za 65 metrů vám oštěp pořád neletěl.

Ten první hod v Eugene byl takový zadarmo, pak jsem to moc rvala. Navíc foukal protivítr, proto si toho výkonu vážím víc než na Tretře. Tam se mi nedařilo se nabudit na závod, člověk s tím nemohl nic dělat. Připadala jsem si jako na tréninku, až jsem z toho byla skleslá.

Cítíte na sebe zvýšený tlak? Spousta lidí asi čekala, že díky spolupráci s Janem Železným budete ještě úspěšnější…

Naopak, hodně lidí mi gratulovalo i ke třetímu místu a říkalo, ať nevyhrávám teď, ale v srpnu. Něco na tom je. Udělali jsme změny, chvíli trvá, než si to sedne, to musí být rozumným lidem jasné. Jen ti bláhoví si mohli myslet, že když mistryni světa bude trénovat mistr světa, najednou bude házet sedmdesát metrů. Ti mohou být zklamaní, ale od nich zase necítím tlak.

Má k vašim výkonům Jan Železný hodně připomínek?

Úplně spokojený samozřejmě není, ale trochu to čekal, ví, že ty dva měsíce soustavného tréninku v Africe jsem nikdy předtím nezažila. A já se neumím šetřit, tak ta únava trochu přetrvává. Honza čekal delší hody, ale průměr z těch tří závodů je docela slušný. A z něj pak vždycky může nějaký hod ulítnout.

Jak snáší začátek sezóny vaše tělo? Vloni vás trápil bolavý loket…

Ten je v pohodě, jak teď házím jiným způsobem. Jen achillovky mě pořád trápí, ale už vím, jak na ně. Brzy mi bude třicet, smířila jsem se s tím, že lepší už to nebude.

Při Odložilově memoriálu si budete moc vybrat, z jaké strany stadiónu budete házet. Rozhodnete se podle větru?

Tam je to trochu složité. Na Julisce je lepší rozběh na začátku stovky, kde je silnější vrstva tartanu, navíc se hází proti budově, což je lepší pro sledování techniky. Snad jen kdyby foukal uragán, otočili bychom to.

Na domácím stadiónu se vám vždy poměrně dařilo.

Hází se tam dobře. Na těch třech závodech jsem vždy měla ty nejlepší soupeřky, teď si to chci víc užít. Není to Diamantová liga, kde je rivalita jako blázen, všichni se snaží a koukají po sobě. Snad to tady bude zábavnější i pro diváky.

Reklama

Související témata:
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Nejnovější články

NačítámNačíst další články