Rubriky:

Atletika

Ptáčníková v Tegu vymění zraněného snoubence za diskařku Cechlovou

19. srpna 2011 11:08

Bez svého snoubence a tradičního spolubydlícího překážkáře Petra Svobody, jenž pro zranění vynechává sezónu, vyrazila v úterý do dějiště mistrovství světa v jihokorejském Tegu tyčkařka Jiřina Ptáčníková. „Ale není to poprvé, co se na takovou dobu odloučíme, oba jezdíme často na soustředění,“ vypráví pětadvacetiletá skokanka.

 

Petr Horník, Právo

S kým tedy budete v Tegu bydlet?

S Věrkou Cechlovou. Když jsem neměla Peťana nebo jsme byly na mítincích, tak jsem většinou byla s ní. Ona je hodně ukecaná, takže člověk snáz zapomene na závody a rozptýlí se (usmívá se). Dobře si rozumíme, tak se těším. Přijede ve druhé skupině, tak zatím načerpám síly.

Co vám Petr před cestou popřál?

V sobotu mi oznámil, že jede na soustředění za svým mladším bráchou, tak jsme se rozloučili jen v rychlosti. Ale není to poprvé, co od sebe budeme takhle daleko, Petr jezdí na soustředění, já taky…

V jaké formě jste do Koreje zamířila? Letošní výkonnost je zatím tak nahoru dolů…

No, spíš dolů. (úsměv) Hodně jsme přitrénovali, měla bych na tom být dobře. Sice teď v Pardubicích to nevyšlo úplně podle mých představ, ale na tréninku mi to docela šlo, tak snad to prodám v pravou chvíli.

Po mítinku Diamantové ligy v Birminghamu, kde jste neskočila základní výšku, jste nezávodila a absolvovala tréninkový cyklus. Ten byl v plánu?

Už jsem ho chtěla udělat dřív, ale bylo mi blbé zrušit čtvrtou Diamantovou ligu, tak jsem se pro něj rozhodla až po závodě. Ještě jsem šla Plzeňskou tyčku, což jsem víceméně musela, ale byla tam výborná atmosféra, tak jsem byla ráda. Zůstala jsem u našich v Plzni a táta mi dal pořádně do těla. Pak v Kutné Hoře se zdálo, že to je na dobré cestě.

Na začátku sezóny jste kvůli bolestem zad nabrala tréninkové manko. Už je pryč?

To byl hodně velký problém, že jsem v tréninku nestihla naskákat, co jsem potřebovala. Takže jsme teď začali úplně od nuly, z krátkého rozběhu ze čtyř kroků a postupně jsme zvyšovali. Co jsem předtím nenaskákala za celou přípravu, jsem teď zvládla za čtrnáct dnů. Je to snad hodně znát, už se nebojím vzít tvrdší tyče, zdravě se naštvat a za těch čtrnáct dnů v Tegu ještě přitrénuju. Uvidíme, co se mnou udělá aklimatizace, jestli mě nerozsekne úplně.

Jaké s tím máte zkušenosti?

Já nikdy předtím v Asii nebyla, nevím, co od toho čekat. Já byla nejdál na Jamajce, tam mi to nevadilo. I v hale v Kataru to bylo úplně v pohodě. Ale Korea je zase něco úplně jiného. Nevím, co od toho čekat.

A od typického východoasijského počasí? V Tegu je vlhko, teplo a časté přeháňky…

To by mi nemuselo vadit. Mně moc nesedí takzvaně ideální podmínky, naopak nejlíp mám skočeno, když pršelo a foukalo proti. Já jsem na závodech taková extremistka. (úsměv)

Hranicí úspěchu pro vás bude postup do finále?

Bylo by mi moc líto, kdybych se tam nepodívala, ale bude to těžké. Holky mají hodně naskákáno.

Co jste si s sebou vzala na rozptýlení? Dva týdny do startu závodů jsou dlouhá doba…

Mám všechno, nějaké knížky jsem si vzala, počítač, iPad. Jsem vybavená ažaž.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika